Vlastenský slovník historický/Křesťanství

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Kressenbrunn	Křesťanství	Krchlebec

Údaje o textu
Titulek:	Křesťanství
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 392–394. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Křesťanství

Křesťanství. První zmínka o náboženství křesťanském v Čechách činí se v dějepise k roku 845, kdežto čtrnáct lechů neboli vojvod kmenových přišlo do Řezna, i dali se pokřtíti s rodinami a komonstvem svým. Učinili tak nepochybně, aby si zjednali pomoc krále Německého Ludvíka v odboji proti knížeti zemskému. Ale tím skutkem nebylo ještě k. uvedeno do Čech, neboť podobá se, že oněch čtrnáct odbojných lechů následkem porážky, kterou Ludvík rok na to v Čechách utrpěl, bylo ze země vypuzeno. Ještě starší zmínka o k. násilně od cizinců v Čechách zaváděném děje se sice v básni Záboj, Slavoj a Luděk rukopisu Kralodvorského, ta však, ač není nemožno, že se k nějaké skutečné události vztahuje, sama o sobě historické váhy nemá. Také pověst o Charvátském kněžici Ivanu, který co křesťan již za časů Neklanových do Čech přišed život poustevnický tu vedl, nemá základu historického, a jest ostatně událost osamotnělá. Zavedení k. do Čech stalo se od východu, ze sesterské Moravy, kde kníže Mojmír, zakladatel říše Velkomoravské, přijav již před rokem 830 křest od Pasovského biskupa Urolfa, náboženství křesťanské v zemi své rozšiřovati se jal a množství kostelů vystavěl. Za jeho nástupce Rastislava bylo k. sice již po celé téměř Moravě rozšířeno, ale hlubokých kořenů v srdcích lidu ještě míti nemohlo, dílem pro novost svou, která nemohla posud vyhladiti všecky bludy a pověry pohanské, dílem i proto, že hlásáno bylo od kněží německých, kteří jazyka národního jenom nedostatečně mocni byli a nad to více hmotných prospěchů svých nežli důkladného poučení lidu si hleděli. Z té příčiny požádal Rastislav r. 862 Řeckého císaře Michala, aby mu poslal apoštoly slovanské ku poučení jeho lidu, a ten poslal mu bratry Cyrila a Methodia. Rastislav s velikou slávou přijal ty svaté muže, jichž jmena lid později přeměnil na Crha a Strachota. Ti přinesli s sebou knihy slovanské a zavedli slovanské obřady při službách božích. Lid davem hrnul se k těmto novým učitelům, jichž jazyku rozuměl, opouštěje dřívější učitele německé, kteří při službách božích užívali jazyka latinského jemu nesrozumitelného. Brzo naplnili zem slovanští kněží, a němečtí, přinuceni jsouce odstoupiti, obžalovali oba bratry u papeže, že tropí roztržku v církvi. Ale Cyril a Method ospravedlnili se v Římě před papežem, který pak posvětil Methodia na arcibiskupství. Působení slovanských apoštolů na Moravě nemohlo na dlouho zůstati bez účinků také v Čechách, jichž kníže Bořivoj zachovával dobré přátelství s nástupcem Rastislavovým Svatoplukem, mocným panovníkem moravským, který měl za manželku blízkou jeho příbuznou. Roku 873 Bořivoj, navštíviv Svatopluka v sídle jeho Velehradě, přijal tam křest od Methodia, a vraceje se domů pojal s sebou kněze Kaicha s jinými, kteří jali se Čechům hlásati slovo boží. Též manželka Bořivojova Ludmila, dcera vojvody Pšovského Slavibora, přijala víru křesťanskou a napotom bohabojným životem nad jiné se skvěla. První kostel křesťanský vystavěn jest na Levém Hradci na jmeno sv. Klimenta papeže, druhý byl nejspíše kostel Panny Marie na hradě Pražském, nyní již dávno zašlý. Později sám Method do země přišel, by radou i pomocí přispěl při vštěpování nové víry. Brzo většina národu českého přijala učeni Kristovo, s nímž zároveň uvedeny do země slovanské písmo a liturgie slovanská, kteréžto nejctihodnější památka, starožitná píseň „Gospodi, pomiluj ny“, až podnes v českých kostelich od nábožného lidu se zpívá. Zdali Method Čechy k duchovní pravomocnosti své potahoval, neb zdali právo toto pouštěl biskupům Řezenským, kteří od pokřtění zmíněných čtrnácte lechů zem tu k své diécesi počítali, nedá se rozsouditi. Zdá se však, že když po smrti Svatoplukově syn a nástupce Bořivojův Spitihněv s bratrem svým Vratislavem dali se pod ochranu krále Německého Arnulfa (895), vzdali se zároveň také církevního spojení s Moravou, kdež arcibiskupství od smrti Methodiově (885) zůstávalo neobsazeno, a přidali se k biskupství Řezenskému. Při dvoře knížete Vratislava, nástupce Spitihněvova, připomíná se sice nějaký biskup jiný než Řezenský, snad z Moravy povolaný, ale za syna Vratislavova, Václava svatého, jeví se Čechy již s jistotou v poslušenství biskupa Řezenského, z kterého vybaveny jsou teprv za Boleslava II. založením zvláštního biskupství v Praze r. 973. Od samého přijetí víry křesťanské znali se Čechové ku poslušenství papeže jakožto nejvyšší hlavy západní církve katolické; při tom však rozeznávali se v řádech od Němců a jiných sousedů svých liturgií slovanskou, zavedenou bratřími Cyrilem a Methodiem se schválením papežským. Od prvního přichýlení se k biskupství Řezenskému nalezla však také obyčejná liturgie latinská průchodu v zemi; jedna vedle druhé vyskytuje se zejmena za knížete Vratislava, jehož syn Václav byl vyučen proto knihám latinským i slovanským. Potomním působením biskupů Řezenských musil však slovanský jazyk při službách božích zanikati vždy více; při zřízení pak biskupství Pražského rozkázáno jest zachovávání liturgie latinské výslovně bulou papeže Jana XIII. Křestem Bořivojovým ostatně nebyly hned celé Čechy obráceny na víru křesťanskou; modloslužba a řády pohanské měly ještě dlouho průchod u veliké části národu. Neboť působení Methodiovo bylo příliš krátké, biskupové pak Řezenští ze vzdáleného sídla svého nestačili ani k všeobecnému rozšíření, tím méně pak ke hlubokému vštípení nauky Kristovy, jsouce cizinci, kteří se neznali bezprostředně s národem, a nad to nacházeli se často v nepřátelském táboře proti němu při sporech mezinárodních. Z domácích knížat vynasnažil se nejvíce Václav o rozšíření k. v zemi, potkávaje se při tom se všelijakými odpory. On, jako před ním již bohabojná bába jeho Ludmila, sšedše násilnou smrtí následkem zlých piklů v knížecí rodině, byli pro zásluhy své ctěni co první mučeníci pro víru Kristovu v Čechách a co svatí ochránci svého národu.