Vlastenský slovník historický/Křižovníci s červenou hvězdou

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Křižanovský	Křižovníci s červenou hvězdou	Krnov

Údaje o textu
Titulek:	Křižovníci s červenou hvězdou
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 399–400. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou

Křižovníci s červenou hvězdou. Řád tento, zachovalý v znamenitém květu až na naše časy a rozšířený i v zemích sousedních, v Rakousích, v Uhřích a v Polsku, má kolébku svou v samé Praze. Za panování totiž krále Václava I. asi r. 1233 založila sestra jeho Anežka na Starém městě blíž řeky kostel sv. Františka (odkudž to místo podnes na Františku slove) s dvojím klášterem, jedním jeptišek sv. Klary, jichž abatyší sama se stela, a druhý menších bratři sv. Františka. Při dvojím tom klášteře založila zároveň špitál pro chudé, nemocné a poutníky, jichž opatřování svěřeno péči zvláštního bratrstva špitálského dle vzoru špitálu řádu johanitského v Jerusalemě. Bratrstvu tomu uložil r. 1237 papež Řehoř IX. pravidlo sv. Augustina a zároveň udělil mu tytéž svobody, jakých požíval řád johanitů. Oba zmíněné kláštery i se špitálem obdržely hojných nadání jak od zakladatelky tak i od královny Konstancie a jiných dobrodinců. Mezi jiným darovala Konstancie špitálu kostel sv. Petra na Poříčí i s příbytkem při něm, kamž potom i špitál sám jest přenešen. Avšak bohaté statky ke špitálu náležející nepřestaly zůstávati ve správě a moci abatyší sv. Františka, a teprv r. 1238 odřekla se kněžna Anežka vrchního práva nad jměním špitálským k rukoum stolice papežské, načež Řehoř IX. zvláštní bulou udělil špitál sv. Františka se všemi právy a příslušenstvím jeho mistru a bratřím špitálským. Od té doby řád znamenitě zkvétal a šířil se netoliko po Čechách, nýbrž i v sousedních zemích, tak, že z ústavu prvotně jen místního stala se mocná korporace, která r. 1250 obdržela od papeže za odznak červenou hvězdu s červeným křížem nad ní, odkudž počal se řád nazývati řádem k-íků s č. h. V té době byli bratří tohoto řádu rozšířeni již i v Moravě a v Polsku. Téhož roku začal se stavěti nový špitál na Starém městě u mostu, do něhož brzy na to přenešeno od sv. Petra hlavni sídlo řádu, kde dosavad zůstává. Rád šířil se a bohatl čim dále tím více, i rozšířil se během času až do Rakous a do Uher, v Čechách pak šťastně přečkal bouře husitské bez veliké ujmy na svých statcích. Mezi tím byli k. s č. h. na se vzali docela spůsob řádu rytířského s tím toliko rozdílem, že nepřijímali žádných údů světských. Generál velmistr v Praze sídlící uznáván za hlavu celého řádu, a důstojnost tato, s niž spojeny byly znamenité příjmy, po obnovení za Ferdinanda I. Pražského arcibiskupství často bývala spojena s tímto, jehož nadání bylo s počátku jenom nedostatečné. Od těch dob nepozbyl řád svého lesku, i vyšli z něho četní mužové o vlast a vědu zasloužilí, mezi nimiž neposlední místo zaujímá vlastenecký dějepisec Beckovský.