Vlastenský slovník historický/Judita

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Jošt	Judita	Julian Cesarini

Údaje o textu
Titulek:	Judita
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 303–304. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Judita ze Schweinfurtu
Související články ve Wikipedii: Judita Přemyslovna, Guta Habsburská, Jitka Lucemburská

Judita 1) Jitka, manželka knížete Českého Břetislava I., sestra Oty markrabí Svinibrodského, pokládána byla za nejkrásnější kněžnu svého věku. Chována byla co dívka v klášteře Svinibrodském, kdež ji Břetislav poznal, horoucí láskou k ní zahořel, a nechtěje se doprošovati milosti u hrdých příbuzných jejích vloudil se jednoho svátečního dne u večer s družinou svou nepoznán do kláštera, uchopil ji, s jinými pannami průvodem jdoucí, v náruč, přeťal mečem řetěz, jímž bránu zatáhli, a posadiv se na rychlého koně pospíšil do Olomouce, kdež se s ní r. 1029 zasnoubil. Jitka přečkavši manžela svého zemřela 1058. — 2) J. (Jitka), dcera Vratislava krále Českého z druhé jeho manželky Adlety Uherské, provdala se r. 1080 za Vladislava Hermana krále Polského. Nenávidíc Vladislavova pobočního syna Zbyhněva pronásledováním svým jej k tomu přiměla, že hledal útočiště své v Čechách. Za to však tím více si zamilovala národ Polský. Nemajíc dítek vydala se J. k radě biskupa Krakovského na pouť do Francie k hrobu sv. Jiljí s hojnými dary, a skutečně stala se na to těhotnou a 1087 porodila syna Boleslava Křivoústého, ale zemřela brzy po porodu, vyprosivši dříve na manželu svém, aby pode zdmi hradu Krakovského vystavěti dal kostel ke cti sv. Jiljí. — 3) J. (Juta), dcera císaře Rudolfa I., narozena 1271, provdána r. 1287 za Václava II. krále Českého, byla u něho přímluvkyní za bratra svého Albrechta, když byl ve spora s manželem jejím, a zemřela 18. čna 1297 po porodu. Václav miloval ji horoucně a dlouho nemohl vděkův jejích zapomenouti. — 4) J., jinak Bona, dcera krále Českého Jana, narozena 1315, byla nejprv zaslíbena k manželství Fridrichovi II. markraběti Míšenskému; když však přátelství mezi dvorem českým a Fridrichem potuchlo, vrátila se do Prahy a dána r. 1332 v manželství Janovi vévodovi Normanskému, který r. 1350 králem Francouzským se stal. Lid francouzský nazýval ji dobrotivou. Od ní pošli potomní králové Francie domu Valoiského a vévodové Burgundští.