Vlastenský slovník historický/Hornictví české

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Horní	Hornictví české	z Hořovic

Údaje o textu
Titulek:	Hornictví české
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 180–182. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Hornictví české. Jakož dokázáno jest, že staří Slované vůbec hory vzdělávali, tak i h. č. jest původu domácího a nikoliv německého, jak mnozí se domýšlejí. V Libušině soudu slova „vyplakavši zlatopieskú glinu“ a „na Otavě Krivé, zlatonosné“ narážejí na ryžování zlata. Dle listiny od r. 1045, jíž kníže Břetislav klášteru Ostrovu hrad Hrádek u Jílového daruje, „jílovali jílovníci“ u Jílového od starodávna zlato. Nejhojnější památky českého ryžovnictví čili jílovnictví, jímž Čechy neméně se proslavily, než za našich dnů Sibiř, Kalifornie a Australie, nalezají se v poříčí Otavy, kdež dosud lze viděti celé řady hromad od zlata vypraného písku a štěrku skoro podle všech přítoků této řeky. Méně rozsáhlé byly ryže na Vltavě, Sázavě a Lužnici, u hořejšího běhu Oharky a u potoků hor Jizerských. Písek, Sušice a Jílové mají děkovati svůj vznik ryžovníkům. Ještě ve XIV. století za krále Jana se silně ryžovalo, od toho času však ryžovnictví v Čechách klesalo, až konečně v XVII. století skoro docela přestalo. Písek zlatonosný vedl zajisté brzo ryžovníky k původnímu ložisku zlata, k horám zlatým, pročež můžeme považovati zlaté doly u Kašperských Hor, Knína a Jílového za prastaré. Pověst o Horymírovi patrně na to ukazuje, že v Čechách již za pohanských dob zlato a stříbro z hor se dobývalo. Není pak pochybovati, že Čechům v té době i jiné kovy známy byly. V hrobech pohanských Čechů nalezají se často věci od železa. V kronice města Lipska uvádí se, že Čechové tam vyváželi v XI. stol. srpy, pročež musili míti již tenkráte doly železné. V časích Ruského knížete Svatoslava († 969) vyváželo se z Čech stříbro do Preslavi, sídla carův Bulharských; musily tedy v čase tom stříbrné hory v Čechách již silně jíti. R. 1076 připomínají se hory železné a zlaté ryže při újezdu Lášťanském na Moravě. Připomínka o h. na Moravě nachází se též při zakládání Kněnice r. 1087. V listině od r. 1088, jíž král Vratislav Vyšehradskému kostelu nadací zakládá, přicházejí mezi latinským textem slova, „rudník, rudníci“, jak se horníci čili havíři v té době vůbec nazývali. Mnich Sázavský klade k roku 1158 císaři Fridrichovi do úst následující slova ku králi Vladislavovi: Terram tuam auro et argento et omnium pretiosorum rerum copia scimus redundare, což svědčí o tehdejším pilném a výnosném dobývání drahých kovů. Stříbrné doly ve Stříbře byly již okolo r. 1188 v díle. Poněvadž pak první osady německé v Čechách zřízeny jsou teprv ku konci XII. a na začátku XIII. století, a na Moravě teprva na počátku XIII. století, tedy patrno, že h. č. není původu německého, nýbrž domácího. V XIII. století vyskytuji se na Moravě kromě stříbrných hor Jihlavských, jichž stáří udati se nedá, 1227 doly na zlato v okolí hradu Jemnice, 1234 doly na stříbro u Deblína, 1238 u Pernšteina, 1243 u Dobravníka, 1247 železné doly u Veveří, stříbrné u Benešova v Holešicku; v Čechách 1234 stříbrné doly v Německém Brodě, 1257 v Bělé, Šlapanici a Přibislavi. Nejslavnější doba Kašperských hor byla za krále Jana. Zjevení se stříbrných hor Kutných padá bezpochyby do polovice XIII. století; květ jich trval po tři století, načež od roku 1523 klesati začaly, a na počátku nynějšího století téměř dokonce zašly. Vydaly dle vypočtení hraběte Šternberka od r. 1420 do 1620, tedy v 380 letech 8,440.000 hřiven stříbra. Tyto druhdy slavné doly nezašly nikoli vytěžením, nýbrž zanedbáním. První zpráva o dolech Příbramských, nyní tak bohatých, děje se teprv na začátku XIV. století. Cínové hory v Krupce a Slavkově zjevily prý se v druhé polovici XIII. století. R. 1314 připomínají se olověné doly na panství Hartenberském v okolí nynějšího Bleistadtu. V první polovici XV. století byly otevřeny stříbrné hory u Velhartic, v Ratibořicích, Jáchimově, Albertamu, Božím Daru a Blatně. Jako husitská válka velmi uškodila dolům v Hoře Kutné, Německém Brodě a Jílovém, což ovšem němečtí horníci sami provinili, zpouzejíce se proti běhu času, rovněž učinila katolická protireformace v XVII. století vypuzením protestantských horníků velikou újmu dolům v Rudohoří. Tak na příklad v Jáchimovských a Abertámských horách, které před tím dělníky silně obloženy byly, r. 1650 jen 13 mužů a lezců pracovalo. Jak to v první polovici XVIII. století s českým hornictvím vypadalo, lze posouditi ze zprávy nejvyššího mincmistra hraběte Pöttinga k císaři Karlovi VI., která se nachází v archivu bývalé c. k. dvorské kanceláře. Dle ní byli tehdáž v království Českém ze všech hormistrů jen dva skutečnými horníky; druzí byli truhláři, krejčí a nejvíce pekaři a hospodští. V Jílovém, kteréž té doby 3000 dělníky znovu obloženo bylo, byl muzikant Martin Bartoš vyvolen za hormistra. Hornictvo ale stydělo se sloužiti pod člověkem, podle jehož houslí tancovávalo, a opustilo hory. — Dobývání kamenného uhlí v Čechách sáhá nazpět do XV. století. R. 1463 dal Zdeněk ze Šternberka Václavovi Henukovi z Bochova, Mikuláši Dalekodůmovi a Hanušovi z Malé Strany dovolení, aby dobývali uhlí kamenného v Malých Přílepích u Lodenic, kdežto posud uhlí se těží. Roku 1550 dostal od císaře Ferdinanda I. Bohuslav Hasišteinský z Lobkovic, horní hejtman v Jáchimově, dovolení, aby mohl hledati uhlí kamenné v kraji Žateckém, Litoměřickém a Slanském, kdekoliv se mu líbiti bude. U Břas nedaleko Radnic byly již 1617 doly na kamenné uhlí otevřeny. Že kromě kovů dolováno bylo jindy v Čechách i na jiné nerosty a mineralie, vysvítá již z vyčtení mineralií regálních v článku Horní regál, kde výslovně připomíná se kamenec, vitriol, síra a sůl. Zajímavou k tomu se vztahující zprávu podává článek Gendorfer, již tuto ještě rozšířenou uvádíme. Muž ten podnikavý obrátil zvláštní pozornost svou k dobývání kamence, skalice a salitru, až dosaváde prý za drahé peníze z cizozemska dovážených, zřídil obšírné solivárny a nabyl tím velikých užitků. Roku 1540 obdržel od krále Ferdinanda první výsadu na dobývání věcí těchto na Horách Kutných, načež r. 1544 obdržel ještě rozsáhlejší nadání k dobývání jich na horách Čakvických blíž Kadaně, které v krátkém čase staly se tak výnosnými, že královská komora sama hory ty převzala, zapověděvši všeliký přívoz kamence, skalice a salitru do Čech; avšak roku 1551 převzal Gendorfer zase hory ty za 25.000 kop grošů míšenských s tím závazkem, že bude z každého centnýře kamence a skalice platiti půl zlatého rýnského do komory královské, začež obdržel také monopol na dělání salitru a vyvážení moče k tomu konci ze všech měst královských a jiných. Znamenité to svědectví o výnosnosti průmyslu takového, který však, jako vůbec všecky lepší živnosti v Čechách, klesl v konečný úpadek během zhoubné třicetileté války.