Vlastenský slovník historický/Župa

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Župa
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 943-944. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Župa

Župa, krajina, na jaké země Česká a Moravská od nepamětných dob rozděleny byly. Obyčejně souviselo u starých Slovanů, tedy taktéž u Čechů, rozdělení země na župy s rozdělením národu na zvláštní kmeny, z nichž každý tvořil župu pro sebe, někdy však i ve více ž-ch byl osedlý pod zvláštním náčelníkem, jenž slul župan. Tak vlastni Čechové tvořili v Čechách uprostřed země několik žup, Lučané obývali v pěti ž-ch a t. d. Původně byl svazek mezi těmito kmenovými župany čili vojvody a knížetem zemským velmi volný; onino provozovali nad kmenem svým panství téměř samostatné, jsouce jen v době války podřízeni knížeti co nejvyššímu vůdci branné moci zemské. V každé župě nacházel se pevný hrad, kam v čas nepřátelského vpádu se uchránili starci, ženy a děti s movitým majetkem rodiny, an všickni branní mužové táhli do boje. Ztraceno-li pole, mohl branný lid do hradů ustoupiti a v nich se brániti a zotavovati. Ve hradech bývali také chrámové pro modly a poklady národní, též soudové a úřadové obecní, jimž podrobeni byli bez rozdílu všickni obyvatelé župy. Jakožto majetnost celé župy byl hrad stavěn a opravován společným přičiněním a nákladem všech obyvatelů. Takto spořádané župy byly základem státního zřízení starých Čechů. Když však v X. století moc knížat zemských počala vzrůstati a se tužiti, uvedeny jsou znenáhla všecky župy v bezprostředné poslušenství jich, a na místo kmenových náčelníků nastoupili úředníci knížecí, též župany zvaní; župy staly se takto pouhými vládními okresy. Po županu (comes, castellanus, burgravius), který byl politickým i vojenským představeným okresu svého, následovali co další vyšší úředníci župní: cúdař, komorník a vladař (viz články tyto), z nichž každý měl k ruce své nižší úředníky a sluhy; mimo to byli vedlejší úřadové nad jednotlivými odvětvími hospodářskými; neboť ku každé župě náležely rozsáhlé statky zeměpanské; jmenovitě nacházela se na každém župním hradě i bába (v. t). Ku každému z vyšších úřadů župních byly přikázány statky, jichž úředník po čas držení úřadu k výživě své užíval, bera mimo to za vykonávání úřadu svého jisté platy od stran. Moc úřadů župních vztahovala se na všecky obyvatele bez rozdílu. V jisté doby scházeli se zemané v župě usedlí k řádným sjezdům, o kterých také odbývány soudy. Toto zřízení župní trvalo až do XII. století, ve kterémž rozliční stavové: duchovenstvo, bohatší šlechta, nově zakládaná města a t. d. začali se vytrhovati z pravomocnosti žup, která tím napořád jest ztenčována, až posléze, když i zeměpanské statky hojným darováním v rukou soukromých se octly, sama od sebe přestala. Za Karla IV. ustoupilo rozdělení země na župy novému rozdělení na kraje (v. t). Počet žup za starověku českého nelze udati, na všecken spůsob jich bylo vysoko přes půl sta.