Vlastenský slovník historický/Ústí

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Úsov	Ústí	Útok

Údaje o textu
Titulek:	Ústí
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	Vlastenský slovník historický. Rohlíček & Sievers, 1877. S. 846-847.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Ústí nad Labem
Související články ve Wikipedii: Sezimovo Ústí, Ústí nad Orlicí

Ústí, jmeno několika míst v Čechách. 1) Ú. nad Labem, něm. Aussig, město v někdejším Litoměřicku, osada starožitná, připomenutá již r. 993, kdež vybíráno clo ze zboží po Labi do Čech plaveného. Za Přemysla Otakara II. obdrželo Ú. městské právo a obehnáno hradbami. Roku 1282 zastaveno Otovi markrabí Braniborskému, ale již následujícího roku byl zápis zrušen. Roku 1423 zastavil je král Sigmund Fridrichovi markrabí Míšeňskému, který ho však dlouho nedržel. Roku 1426 totiž po velikonoci oblehli Pražané a Táboři Ú. vedením Jakoubka z Vřesovic a dobývali ho po tři měsíce s velikým úsilím. Město dovolalo se pomoci ze Sas, ale také Jakoubek volal své na po-moc. V polovici června stála naproti sobě vojska české a německé; v českém, počítajícím asi 25.000 bojovníků, byl kníže Korybut v čele Pražanů, Táborům pak velel Prokop Holý; Němců bylo asi 70.000 bojovníků, ke 3000 vozů a 180 děl. Když se obě vojska setkala. Čechové, chtíce krveprolití umírniti, navrhli nepřátelům, aby bojováno bylo po křesťansku, a koho by která strana zajala, aby nechán byl při živobytí. Ale Němci, spoléhajíce na své množství, odpověděli hrdě, že oni žádného kacíře živiti nebudou, a hned bez prodlení na vozy české udeřili. Tu i Čechové slibem se zavázali, že žádného Němce šetřiti nechtí, a s nábožným zpěvem, jak jejich obyčej byl, do boje pospíchali. Němci utrpěti krutou porážku, i zbito jest jich tu na 15.000, Čechové pak až do hor za Krupkou a Kyšperkem je pronásledovali. U vsi Hrbovic pokleklo 24 hrabat a pánů pod korouhvemi svými, a zatknuvše meče do země prosili o milost, ale Čechové, věrni svému slibu, pobili je do jednoho. Také všecky vozy, pušky a 66 stanů padlo Čechům do rukou. Ztráta Čechů prý obnášela jenom 30 mužů. Potom Ú. jest dobyto a spáleno, avšak brzy zase znova vystavěno. R. 1631 postiženo město strašným požárem, r. 1631 vyloupeno a zapáleno od Sasíků. — 2) Ú. nad Lužnicí, jinak Ú. Sezimovo, druhdy město a rodinné sídlo jedné větve Vítkovců. Po rozboření města Hradiště (v. Tábor) převedl Vítkovec Sezima obyvatelstvo jeho do Ú., které pak po něm Ú-m Sezimovým jest nazváno. Město se velice zmáhalo, tak že župní úřady z Chýnova do něho přeneseny jsou. Počátkem XIV. století založili zde páni z Ú. klášter dominikánský. Za Jana z Ú., který r. 1413 Janu Husovi na svém Kozím Hrádku útočiště poskytl, stalo se Ú. sídlem nejsmělejších novotářů u víře. Po Janově smrti vládl Ú-m jeho mladší bratr Oldřich, který r. 1419 vyhnal z Ú. všecky Husity i s kněžími jejich. Ale pomocí Hromádky (v. t.) zmocnil se město 21. ún. 1420 Prokop z Ú., syn Janův, klášter dominikánský jest rozbořen a katolíci vypuzeni. Pro zmáhající se počet obyvatelstva a nepevnou polohu bylo však Ú. 30. března zapáleno a obyvatelé do Tábora přivedeni. — 3) Ú. nad Orlicí, něm. Wildenschwert, starožitné město v někdejším Chrudimsku, založené asi v polovici XIII. století od Viléma z Drnoholce rodu Kounického, a dle něho pojmenováno Wilhelmswerde (z čehož nynější něm. jmeno). Počátkem XIV. století dáno klášteru Zbraslavskému, který je r. 1354 pustil směnou biskupství Litomyšlskému. V XVI. století bylo Ú. jedním ze středišť Jednoty bratří českých, kteří zde měli sbor.