Velký Olomouc/Z dějin olomucké radnice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Velký Olomouc
Podtitulek: Informace o jeho přítomném stavu a jeho významu
Autor: anonymní
Zdroj: Původní vydání
Vydáno: nákladem hlavního města Olomouce, 1924
Licence: PD anon 70

K nejpamátnějším a nejstarším světským stavbám, které se na Moravě zachovaly, náleží olomucká radnice.

Ježto nebyla vystavěna najednou tak, jak ji vidíme dnes, nýbrž během čtyř století (od 13. do začátku 17. stol.), lze na ní sledovati oba slohy těchto věků: gotický a renesanční.

Když se ve XIII. století usadili v Olomouci němečtí kolonisté v sousedství knížecího hradu Přemyslovců (Na dómě) a starého slovanského podhradí, založili nejdříve po svém způsobu náměstí. Zvláštní jest, že v Olomouci založena náměstí hned dvě: velký rynk a ryneček. Na Velkém rynku vystavěli Olomučtí obdrževše k tomu r. 1261 svolení od svého velkého příznivce Přemysla Otakara II. theatrum sive chaufhûs, to jest dům kupecký.

Tento dům táhl se v podobě podkovy od západu k východu se dvěma dlouhými řadami stánků (nebo skladišť) řemeslníků a obchodníků, kteréž přístupny byly pouze z nádvoří, nemajíce zvenčí ani žádných oken. Podle mínění stavitelů stála již tehdy i věž a obě řady stánků spojovala na straně východní rozsáhlá síň s mohutnými, poměrně nízkými sloupy a gotickou klenbou. Že tato síň patří k původní staré stavbě, svědčí nejen stejný materiál (lomový kámen), nýbrž i jeden ze závěrných kamenů na klenbě, zobrazující orlici městskou v té podobě, jak ji známe z nejstarší městské pečeti. Věž ovšem byla nižší (24˙4 m). Tato stavba byla základem pozdější radnice.

Když po stu letech městská samospráva bohatěji se rozvila a potřebovala pro záležitosti úřední a konání spravedlnosti střediska znamenitějšího, vymohli si měšťané r. 1378 od zeměpána, markraběte Jošta, privilegium, aby směli přistavěti k starému domu tržnímu t. zv. praetorium, to jest radnici. Tak vystavěn — koncem století XIV. a na začátku XV. sál v 1. poschodí na jižní straně nádvorní (polovice nynější stavby) a spojen kaplí sv. Vavřince s věží. Kde tato kaple byla, ukazuje závěrný kámen v klenbě v 1. poschodí: jest na něm vyobrazen beránek s křížem (Agnus Dei), jenž patří do místnosti určené pro bohoslužby.

Začátkem století XV. opravena věž, v níž podle zpráv dochovaných z této doby uschovávány důležité listiny městské i cizí. Podle tradice spadá do této doby také zřízení staročeského orloje.

V letech 1450–1500 byla stavba radniční souměrně doplňována. Proti sálu v 1. poschodí na straně jižní, který záhy přestavěn, vybudována na straně severní na západ od orloje architektonicky nádherný sál nový. Tento byl 40 m dlouhý a vystavěn ve slohu pozdní (Vladislavské) gotiky. Z jeho 9 polí křížové klenby zachovalo se pouze 6. Objeven byl při poslední restauraci radnice r. 1902; bylť kdysi k účelům kancelářským opatřen nízkým stropem a původní pilastry a konsoly z pískovce nahozeny a zakryty.

Protějšek proti věži měla tvořiti nová kaple sv. Jeronyma, který vysvěcena r. 1491 Janem Filipcem z Prostějova, biskupem varaždínským. Kaple tato nachází se v 1. poschodí a jest přímým pokračováním věže a svrchu zmíněné prozatímní kaple sv. Vavřince směrem k jihu. Vybíhajíc ze stavby do náměstí, byla se tří stran volná. Zvláště půvabný jest její chór, jenž tvoří od té doby, co byla zastavěna, arkýř, upomínající živě na arkýř Karolina v Praze. V ladné této gotické kapli nepravidelného půdorysu sázel podkomoří moravský každého roku o sv. Vavřinci konšely olomucké v úřadu.

Zároveň s kaplí vystavěna větší část hořejšího poschodí, o něco později přistavěn k jižnímu jednoduchému dosud traktu trakt obrácený okny na náměstí ve všech třech patrech, dále na straně západní trakt spojovací s klenutým vjezdem, se schody, jakož i odpočivadlem na nich, kteréžto všechny přístavby nesou známky pozdní gotiky.

Kdy vybudována část radnice na východ od věže v poschodí prvním, nelze s jistotou říci. Tolik víme, že úřední místnost (světnice radní) v prvním poschodí jistě byla. Ukazuje na to již užívání vazby s předložkami auf a na: „do uben uffm rathaus“ „przede pány na rathúzi“. Ze staré olomucké kroniky a účtů obecních dovídáme se, že síň radní byla stavěna r. 1529; byla-li to však stavba nová nebo přestavba, není možno s určitostí tvrditi. Tato síň nalézala se hned vedle věže, tam, kde jest nyní zasedací sál, za ní pak k jihu byl sál pro obecní hromady. rozdělení bylo tedy opačné než jest dnes, kdy menší místnosti máme na straně jižní.

Stavba síně radní spolu se zřízením kramářských bud, přilepených k radnici zvenčí, ukončuje dlouhou řadu staveb gotických. Nesl-li se dosavad všechen zřetel radních pánů olomuckých k tomu, dokončiti dílo monumentální, náleží renesanci (tedy století 16. a začátkem 17.) zásluha o bohatou vnější a vnitřní výzdobu úředního sídla a symbolu moci a zámožnosti měšťanstva.

V 16. stol. dožila se města naše svého zlatého věku. Také Olomouc bohatne, přikupuje ke svým starým statkům nové. Agenda slavného práva olomuckého vzrůstá. (Jako doklad může sloužiti kniha zápisů rychtářských: r. 1511/12 obsahovala 285 listů 4° formátu, roku 1600/01 čítá 505 listů folia). Ve školách hojně navštěvovaných pěstuje se humanismus, řemesla a obchod kvetou. Česká jména radních pánů, rychtářů, řemeslníků a kněží dokazují, že také české obyvatelstvo Olomouce súčastnilo se v posledních dvou stoletích před Bílou horou kulturního rozmachu a přispělo značnou měrou k dobudování střediska městského života — radnice.

Roku 1564 vybudován na východní straně nádherný portál z pískovce ve vlašské renesanci. Později ozdobeny schody s této strany vzdušnou loggií a znaky zemí českých, habsburských a Olomouce.

Pamětihodnost města — starobylý orloj — opraven a v mnohých částech znovu zřízen v letech 1572–75. Radní páni nelitovali naň peněz: vyžádalať si restaurace sumu neobyčejnou 750 kop grošů — celou šestinu ročního vydání města. Slavný astronom, matematiky a lékař Tadeáš Hájek byl vyhlédnut, aby pořídil planetář, když však s toho sešlo, podjal se práce vídeňský doktor P. Fabricius. Hodiny uvedl v chod mistr Hanuš Pohl z Olešnice ve Slezsku.

Konečně také věž zvýšena na 75 m, neboť dosavadní již málo vynikala nad domy městské, rostoucí do výšky. Městský radní Mates Čepka z usnesení rady zakoupil v Těšíkově dřevo, mag. Ondřej Obeslavský (Obeslavius) vedl v režii města práci zednickou a kamenickou a Hanuš z Broumova vykonal výborné dílo tesařské, takže zrak náš poutá nejen renesanční ochoz, nýbrž zvláště ušlechtilá forma štíhlé věže samé a 4 vížek. Elegantní, pevná a elastická stavba věže provedena v letech 1603–7.

S koncem českého samostatného státu končí i stavitelská činnost na radnici. Město, za války třicetileté zničené, z pohrom hospodářských se již nevzpamatovalo. Radnice užívá v 18. stol vojsko jako skladiště pro děla a umisťuje zde hlavní stráž; nakonec magistrát a komunální výbor ze svého domu vytlačeny r. 1848 úřady státními a vracejí se teprve roku 1904 po restauraci, který provedena podle plánů ing. M. Kresse a arch. Bergera.

Dva důležité okamžiky našich dějin poutají nás nejvíce k tomuto němému svědku dávných dob. — dne 11. května r. 1619 přišli do Olomouce poslové stavů moravských Albrecht Sedlnický a Václav Bítovský, žádajíce, aby městská rada odstoupila a vydala klíče od městských bran. Veškeré měšťanstvo shromáždilo se před radnicí, list stavů moravských se schodů přečten a s křikem a jásotem přijat. Protestantská rada dosazena a nešťastná revoluce proti Habsburkům začala.

A dne 29. října 1918 shromážděno po 300 letech zase obyvatelstvo Olomouce před radnicí na druhém konci, z úst předních českých mužů dovídá se o ustavení samostatného českého státu a skládá v ruce jejich přísahu věrnosti. Druhá revoluce česká šťastně skončena!