Velký Olomouc/Umělecké památky města Olomouce

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Velký Olomouc
Podtitulek: Informace o jeho přítomném stavu a jeho významu
Autor: anonymní
Zdroj: Původní vydání
Vydáno: nákladem hlavního města Olomouce, 1924
Licence: PD anon 70

Cizinec přijíždějící k Olomouci s kterékoliv strany je upoután již z dálky úchvatným obrazem, který vytvořuje silueta města Olomouce. Silueta tato je vytvořena z jednotlivých monumentálních budov vystavěných na návrší, které svými horizontálními liniemi střech tvoří onu mohutnou masu zvednutou nad okolní krajinu, v celku uzavřenou a přerušovanou symetricky věžmi kostelů. Nic neruší tento pohled, žádné blízké dekorativní pozadí, proto upoutává jedině panoráma města samého.

Celé staré město je vystaveno na skále nad okolní rovinou, které vévodí svým mohutným vzhledem a nezapře tak svůj bývalý původ pevnostní. Vnitřní město rozprostírá se na poměrně malém prostoru, na kterém vznikly zakřivené ulice, které se sbíhaly do menších a větších náměstí. Obojí působí velmi příznivým dojmem a sice svojí jednotností a zvláštní uzavřeností, skytajíc takto malebné průhledy a tichá zákoutí. Těmto uličkám a náměstím vtisklo typický ráz hlavně barokové období stavební, které bylo pro Olomouc nejčilejším a nejvyspělejším obdobím stavebním.

Olomouc má kvalitou nejlepší a nejcennější památky z celé Moravy. Město mohlo si to také v tehdejší době dovoliti, neboť bohatství, které bylo v rukou šlechty, klášterů, arcibiskupského dvora, bylo značné a mohlo si povolati ke stavbám nejlepší umělce jak cizí tak i domácí.

Z nejstarších památek stavebních z doby románské jsou v Olomouci okna býv. knížecího hradu, jedinečná u nás vůbec. Jsou to tři typy románských oken dvoj- a třídílných s bohatou ornamentikou, provedených v bílém pískovci, pocházejících ze středu 12. století. Jsou těžko přístupná svojí polohou, neboť těmito vypravený knížecí hrad s věžmi zmizel již v dávných dobách v komplexu budov kostelních a jen náhodou byly tyto drahocenné zbytky oken objeveny nad starou gotickou křížovou chodbou na dómě. Křížová chodba dómská byla stavěna v několika intervalech a dokončena teprve ve 14. století, neboť formy třídílných oken vykazují nejlepší dobu rozvoje gotiky.

Dóm sám, chrám sv. Václava, dostavěný roku 1131 biskupem Zdíkem ve slohu románském, byl několikráte přestavován; dnešní podoba jest z let 1888 až 1891, kdy přestavěn byl architektem Merettou v jednotném slohu gotickém. Ze starších částí zachována jest v něm hlavně renesanční presbytář a kaple svatého Stanislava.

Vedle dómu, v sousedství křížové chodby, stojí kaple sv. Anny, pocházející ze 14. století, dnes již přestavěná, má zajímavý portál z pozdní renesance, na kterém objevují se již prvky barokní. Za touto kaplí stojí okrouhlá kaple sv. Barbory, která bezpochyby byla částí bývalého hradu knížecího. S touto souvisí kapitulní děkanství přestavěné naposledy v roce 1644, na jehož severní straně snad na červené pavlači byl úkladně zavražděn poslední Přemyslovec Václav III. dne 6. srpna r. 1306.

Středem obchodního ruchu v městě je náměstí Masarykovo, které svými frontami měšťanských a býv. šlechtických domů může platiti jako typický charakter celého města a které svým klidem tím více vyzvedá monumentalitu isolované budovy radniční, trůnící ve středu celého náměstí, jejíž věž ukončuje malebně průhledy několika ulic ústících do tohoto náměstí.

Budova radniční, která r. 1261 jako obchodní dům byla povolena a až roku 1378 vystavěna byla na radniční budovu, zaujímá v řadě jiných moravských měst místo první. Stavěna jest původně ve slohu gotickém, jak vidno ze zachovaných kleneb v síních a chodbách, zvláště však v síni slavnostní s prostornou klenbou křížovou a na kapli sv. Jeronyma (z r. 1444) se starobylým arkýřem gotickým a se zajímavou síťovou klenbou (dnes v kapli umístěna část měst. musea).

Na východní straně radnice jest renesanční loggie s dvojitým volným schodištěm a bohatým renesančním portálem vzácného pracování (z roku 1564), kterým se vstupuje do velké zasedací síně radniční. Radniční věž, 75 m vysoká, dole gotická, nahoře ukončena jest galerií a luxusně nasazenou věží se 4 malými věžkami, ve které velká elastičnost a nezkrocená síla se spojuje v obraz, který se tyčí nad moře domů a oživuje siluetu města. Dole ve věži vyla vsazena rok po převratu pamětní deska pana presidenta Masaryka. Vedle věže je starobylý orloj, pocházející z roku 1420; od této doby byl však mnohokráte opravován, naposledy v r. 1895 a nyní čeká znovu na opravu. Jest to zvonková hra s pohyblivými figurkami, ciferníky a obrazy.

V blízkosti radnice na náměstí Masarykově stojí 35 m vysoký imposantní sloup Nejsv. Trojice, jedna z nejcennějších památek uměleckých nejen Olomouce, nýbrž celé republiky. jest klasickým příkladem baroku, jak svým vypracováním tak i svým situováním; ukončuje průhledy dvou ulic ústících od náměstí a s radnicí tvoří malebný a jedinečný pohled v Olomouci, zvláště při zapadajícím slunci, kdy na spoustě soch, sošek, amoretů a reliefů vytvořuje hluboké stíny. Hořejší část její, vlastní sloup je odvážně dekorován sochami, které tvoří siluetu celého sloupu velice malebnou. Byla vystavěna na památku odvráceně moru, započal na ní pracovati olomucký Václav Render r. 1716 a ukončena byla teprve v r. 1754.

Vedle této nejcennější památky skulpturní upoutají návštěvníka Olomouce i ostatní sloupy, sochy a zvláště kašny vesměs barokové, jichž je v Olomouci dosti. Tyto poutají svojí malebností a zvláště svými siluetami s pozadím jiných památek olomuckých. Na Masarykově náměstí samém je vynikající kašna Caesarova, jest to postava jezdcova sedící hrdě na vzpínajícím se koni, vynikající nejvíce v malebném pozadí renesančním loggie radniční. Kašna Marta ve lví kůži, usekávajícího mečem hlavy drakům, byla roku 1770 opravena na kašnu Herkulovu a přemístěna na dnešní místo proti orloji radničnímu; vyniká dosti dobře s pozadím sloupu Trojice.

Na sousedním náměstí Wilsonově jest sloup mariánský vykazující normální členění architektonické. V blízkosti tohoto jest kašna Neptunova, která spolu se sloupem mariánským oživuje jinak klidné náměstí. Silueta sloupu tvoří pěkný obraz dohromady s renesančním šlechtickým domem, který jest na rohu ulice Laffayetovy, který má cenný portál a umělecký arkýř. Na konci náměstí jest kašna Zevova, poblíž kostela kapucínského, který přerušuje dosti vhodně jinak klidnou zakončující linii říms domů obytných. Nedaleko odtud v kateřinské ulici jest prostý gotický kostel sv. Kateřiny rovněž s přestavbami pozdější doby.

Obě náměstí, Masarykovo i Wilsonovo, soustředila v sobě ve 14. století obchodnictvo, v pozdějších pak stoletích přestavována byla šlechtici, kteří si zde stavěli svoje domy. Vynikající z nich jest renesanční dům číslo 5 na Masarykově náměstí, býv. dům radniční, jiné jsou buď přestavěné v době baroka anebo čistě barokní; tak dům, v němž umístěna jest městská knihovna, čítárna a spořitelna, dům Pražské úvěrní banky, Ottahala a mnoho jiných. Z doby empírové jest vzorný dům s lékárnou Furichovou na rohu Anglické tř. S jakým porozuměním pro tradici stavební jednotnosti postupovali projektanti počátkem 19. století, je viděti i na budově městského divadla, která je umístěna v řadě ostatních šlechtický domů, že vůbec neruší jednotnost vzhledu a přimyká se do rázu celého náměstí, aby tak tím více vynikla budova radniční, která jedině jako taková měla působiti význačně a monumentálně. Jak docela jinak postupováno bylo se stavbami v posledních 10letích, kdy žádný ohled na celek nebyl brán, kdy každá nová budova měla vynikati pro sebe a utlačovati sousední budovy a celek.

Imposantním vzezřením působí chrám sv. Mořice, který jest v blízkosti Masarykova nám., zvláště pozorujeme-li jej z České ulice, kde před kostelem stojí řada menších domů, dávající chrámu měřítko pro posuzování mohutnosti onoho průčelí se dvěma postranními věžemi. Vyšší věž zakončená cimbuřím byla asi původně věží hradní, střežící příchod do města se strany západní, od dopravní cesty vedoucí z Čech přes Olomouc do Polska. Kostel sám jest starou gotickou památkou, z venčí vzezřením mohutný, kdežto ve vnitřku jest plně náladový v ušlechtilém a dokonalém vzhledu, třebaže oltáře i kůr jsou barokní. Proto tato stavba musí býti vskutku počítána k nejkrásnějším památkám doby Lucemburků. Se strany severní jest na kostel přistavěna renesanční kaple rodiny Brozdorfské, která je jedna z nejpěknějších památek kostelních z doby, kdy podobné byly velmi poskrovnu prováděny.

Před Národním domem stojí kašna Hermova, která oživuje velkou hmotu Národního domu, kašna sama vykazuje pěkné siluety se zajímavými pozadími do všech ulic s tohoto místa se rozbíhajících.

V blízkosti od této jest starý jednoduchý gotický kostel dominikánský z 15. století se zajímavým vysokým sedmihranným krovem. Se strany jižní jest na kostel přestavena kaple z roku 1653 po vzoru Božího hrobu v Jerusalemě.

Nejvyšší polohu v Olomouci zaujímá chrám sv. Michala, jehož tři kopule jsou z daleka viditelné a dodávají siluetě města důstojného rázu. Nynější jeho podoba je z období ranního baroka; ze staré podoby gotické zachovala se křížová chodbakaple sv. Alexia, které jsou nejstaršími památkami z doby gotické v Olomouci. Tři kopule, z nichž prostřední je nejvyšší a nejsvětlejší, jsou stavěny za sebou na gotických základech s takovou dovedností, že uvnitř činí kostel dojem vyloženého kostela centrálního.

Kostel michalský sousedí na bývalou budovu zemské sněmovny, ve které byly uloženy desky zemské a kde konaly se zemské sněmy, doku Olomouc byl hlavním městem Moravy. malé náměstíčko před vchodem do kostela Michalského, zvané od počátku 19. století „Na Hradě“, tvořilo pravděpodobně střed města v době, nežli Olomouc se rozšířil na náměstí Masarykovo a Wilsonovo; hrad ovšem v těchto místech nikdy žádný nebyl. Do tohoto náměstí ústily ulice se všech stran, v blízkosti byly dřívější veřejné budovy, které až teprve v posledních dobách úplně zmizely v novostavbách školy a budov. S těmito zmizely malebné domky přilepené ke kostelu sv. Michala, jakož i ulička v serpentině klesající k Michalskému výpadu, bývalé to Židovské brance, ve starých hradbách městských.

Při kostele Panny Marie Sněžné jest nejužší místo v komunikacích města Olomouce a také jediná ulice na návrší, kudy dnes provoz může procházeti; již z toho je zřejmo, že zde bývala kdysi „Nová brána“, kterou se vcházelo na Předhradí a v jejíž blízkosti na druhé straně zase končilo vlastní staré město Olomouc.

Kostel Marie Sněžné s bohatým barokovým portálem, rampovým schodištěm a drahocennou vnitřní výzdobou tvoří s mohutnými kasárnami po obou stranách (dříve budovami jesuitskými) onu úchvatnou horizontální linii v siluetě města, která, aby nebyla jednotvárná, přerušena je vhodně dvěma útlými barokními věžemi kostela Marie Sněžné, což siluetě města dodává ráz nanejvýš monumentální. Bez těchto horizontálních linií byla by typická silueta města nemožná, žel, že tak rádo se mluví o bourání a odstraňování těchto monumentálních budov.

Doba baroka vtiskla Olomouci typický ráz; v městě starém byla to šlechta a měšťané, na předhradí byly to zase kláštery a dvůr arcibiskupský, kteří stavěli a zachovali nám památky ceny vskutku prvotřídní, takřže dnes Olomouc má z moravských měst památek počtem nejvíce a kvalitou nejlepší. Od kostela Marie Sněžné do ulice Božího Těla, kde jsou školní stavby jesuitské k universitní budově, a zase na druhou stranu od kostel Marie Sněžné kol kláštera jesuitského ulicí Křížkovského a Wurmovou kol domů kanovnických a arcibiskupského paláce a konečně i protější budova kláštera exklaristického (dnes kasárny Žerotínovy), vše pochází z posledního stavebního rozmachu doby barokové; každá budova z těchto má nádherně vystavěný buď portál anebo typicky vyzdobené průčelí, nebo bohatě vypravené nádvoří. každá stavba ve svých jednotlivostech, ať sama anebo v celku s ostatními, tvoří jednotný ráz. Stejně to platí o domech měšťanských a šlechtických v celém městě. Však magistrát si úpravy průčelí svých ulic také hleděl a dbal na jednotnost, jak to dokazuje výnos po velkém požáru ze srpna r. 1709, ve kterém bylo vystupováno proti porušování jednotnosti a pravidelnosti (regularity) domů a štítů zvláště na náměstích a předních ulicích, neboť majitelé domů odstraňovali štíty, snižovali římsy, portály ničili a podobné.

Zmínky zasluhuje ještě velkolepá stavba bývalého Kláštera Hradiska, která stojí mimo vnitřní město na levém břehu řeky Moravy na samostatném malém návršíčku skalnatém. Budova svými rozměry, svojí mohutností a svojí vnitřní výzdobou svědčí o velkém uměleckém smyslu svých tvůrců. Stavba, používaná nyní vojenskou správou za nemocnici, byla započata asi v roce 1661 a dokončena až v roce 1750, takže na stavbě samé je zřejmý celý vývoj barokního období, a jest jedinečná svého druhu v naší republice a tvoří pendant k podobné budově, bohužel nedokončené, v Louce u Znojma.

Staré hradby kol Olomouce, kterých bylo několik a z kterých zachovaly se jen skromné zbytky (Michalský výpad, Terezská brána, hradby ve Františkově stromořadí za kostelem dominikánským a ulice U hradeb) tvoří kapitolu pro sebe.

Toť jsou zhruba a narychlo uvedeny nejdůležitější památky umění stavitelského v Olomouci; jiných, které by zmínku zasluhovaly, je ještě dosti, leč tento článek má jen podati malou informaci o stavebních památkách Olomouce.

Dřívější doba dovedla si vážiti toho, co stavěla, každá stavba byla její chloubou a pýcho. Věděla, že stavebnictví není suchá litera uzavřená v archivě, nýbrž dokument o stupni kultury a civilisace obyvatelů a doby a že souhrn všech staveb vystavěných během věků podává pak obraz o vývoji města, měšťanů a o jejich veřejném a komunálním působení.

Utvořením Velkého Olomouce musí se vývoj města díti se širšího hlediska, musí jíti ven přes přeplněné vnitřní město, aby nastalo v brzké době tuhé spojení všech připojených obcí se starým jádrem historicky jednotným. Příští výstavba českého Olomouce musí býti také výrazem naší vlastní kultury. Počátek může býti učiněn stavbou župní budovy, která jistě bude umístěna tak, aby vyhovovala nejen dnešku, ale i daleké budoucnosti. Budeme-li potom při každé stavbě veřejné budovy postupovati s pochopením a se zájmem aspoň takovým, s jakým stavěny byly naše staré památky, pak zůstane město Olomouc slavné svojí historií vždy na výši doby a jeho vývoj půjde nerušeně přirozenou cestou vpřed.