Velký Čech/Předmluva k I. vydání

Velký Čech Václav Řezníček
	Předmluva k I. vydání	I.

Údaje o textu
Titulek:	Předmluva k I. vydání
Autor:	Václav Řezníček
Zdroj:	ŘEZNÍČEK, Vácslav. Velký Čech. Praha : J. R. Vilímek, 1897. s. 1–3. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:František Palacký

Předním účelem této knížky jest české veřejnosti připomenouti význam působení Františka Palackého, a proto v jistém pořádku seznamuju čtenáře s důležitými body a skutky jeho života.

Že jsem se o to pokusil k účelu tomu se přiblížiti, toho hlavní příčinou jest naléhavá potřeba, po životopise Palackého jako po časové knížce volající. Dne 26. května t. r. připadla již dvacátá výročnice úmrtí slavného toho historiografa, v Praze konečně hledá se místo pro umístění důstojného jeho památníku a roku 1898 připadne stoletá výročnice jeho narozenin. Zkrátka o Palackém se mnoho mluví a ještě více se mluviti bude, avšak širším kruhům a zejména mladší generaci není přístupným žádné podrobnější poučení se o pracích toho velikého, v tomto století největšího Čecha.

Mně pak po léta mé spisovatelské, novinářské i nyní úřední činnosti nahromadilo se o Palackém tolik poznámek a poznatků, že tato knížka samoděk pod rukou mně vyskočila, když náhlá smrt pí. Červinkové-Riegrové, která obšírný životopis svého děda připravovala, vydání většího spisu o Palackém na ten čas oddálila.

Jak na titulním listě naznačuju. přiznávám se, že jsem tuto knížku o Palackém ze známých mně zpráv o něm sestavil. Zprávy ty jsou všechny tištěné a pilnému sledovateli života Palackého přístupné, neboť jsem zúmyslně pomíjel podati životopis Palackého té povahy, v jaké ho vylíčiti zamýšlela jeho vnučka, která také veškerý rukopisný materiál a korrespondenci po něm u sebe chovala.

Prameny své jsem v každém důležitějším případě hleděl ve vypravování svém naznačiti a vše, co bylo doslovně odněkud převzato, to jsem příslušně vytkl. Především užil jsem vlastních spisů a publikací Palackého, potom různým událostem současných novin, za mnoho podrobností vděčen jsem knížce pí. Červinkové o pí. Riegrové, dále bohatým pramenem byl mně životopis dra. Riegra od J. Jahna. Hojně zajímavostí nalezl jsem v životopise Jungmannově od V. Zeleného a bohatou rozhlednou pro sled života Palackého jest historie našeho znovuzrození od J. Malého, kterážto kniha neměla by ve knihovně žádného českého politika a politického spolku scházeti. I mně byla štědrým pramenem, zejména při událostech takových, jež Malý líčí jako současník a pamětník, a při událostech, jejichž vylíčení vyžaduje jisté opatrnosti, což čtenář pochopí a nalezne již ve knize sám. Vodítkem byl mně pak jednak Kalouskův výborný nástin životopisu Palackého a Palackého vlastní životopis v Naučném Slovníku Riegrově. K vylíčení pouti Slovanův do Ruska r. 1868 posloužila mně knížka téhož jména. Ovšem že vedle těchto hlavních svých pramenů měl jsem ještě jiných pomůcek do dobrého sta. Jmenovitě uváděti jich nebudu proto, poněvadž co v nich zajímavého o Palackém bylo, o tom jsem se poučil a čtenáři svému výsledek toho podávám, a kdo druhý o Palackém bude chtíti psát, ten si také svůj materiál musí dovésti nalézti a vyhledati sám.

Kdyby mne někdo chtěl z některých možných snad nedopatření kárati, tu předem každou podobnou výtku odmítám zdvořilou lítostí, proč ten někdo nepodnikl „lepší“ sestavení podrobnějšího životopisu Palackého dříve přede mnou sám.

Jako jsem si materiál na knížku tuto sbíral a shromáždil se zálibou, tak knížku pak samu psal jsem s láskou i pietou k osobám, věcem i záležitostem, o nichž jedná. Palacký osobou svou náleží minulosti, dnes nám život jeho značí jenom a výhradně dobré věci a znamenité skutky a proto doufám, že knížka tato na všech stranách přijde svou měrou vhod.

Na Král. Vinohradech o letnicích r. 1896.

Dr. Vácslav Řezníček.