V zimním slunci/Verše

V zimním slunci Josef Václav Sládek
A nos amours	Verše	Silen buď

Údaje o textu
Titulek:	Verše
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické, Díl II. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 262 – 263.
Licence:	PD old 70

Slyš, vítr v listí šelestí;
to pohádka je o štěstí:
ji sotva dechne do sněti
a už s ní v dálku odletí.

- - -

Žes osudu pad' do rány,
co, brachu, tě to tak rmoutí?
dřív nebo pozděj' dopadne
každého na žití pouti.

On osud jest, by vítězil,
ty člověk, abysi klesl,
a dosti jsi mu vzdoroval,
když's rány bez nářku nesl.

- - -

Naděj seješ, stesk se rodí,
klasy rychle metají,
někdo ještě koukol hodí
na brázdu ti potají.

Někomu tě, brachu, líto,
jiným při tom do smíchu.
A co dělat? Sežni si to
sám a hezky potichu.

- - -

Tak někdy myslím na vás, veršů řádky,
z mě síně než se rozletíte v svět,
kde hovor váš as komu bude sladký,
kde na brvách se budou slzy chvět.

Zář úsměvu i smutku roušku temnou
jim ve tvář kladu stoje opodál; —
jak mnohý bude smát se, tesknit se mnou
— a v žití by mi vody nepodal!