V zimním slunci/A nos amours

V zimním slunci Josef Václav Sládek
Čmelák	A nos amours	Verše

Údaje o textu
Titulek:	A nos amours
Podtitulek:	Václavu hraběti z Kounic
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické, Díl II. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 261 – 262.
Licence:	PD old 70

A nos amours! — můj příteli,
jak naše sklenky zazněly
v té zlaté mládí době!
Když ten pil Frankské svobodě,
ten velkým mužům v národě,
my v koutku ťukli sobě:
A nos amours!

A nos amours ! — víš, Lucilla
jak tobě srdce rozryla
svým bleskným, černým okem?
Ty's jako stín jí chodil v sled,
já dýku sobě koupil hned,
to na souboj s tvým sokem! —
Oh, l'âge d'amour!

Měla tě ráda, — vzal ji sok
a minul potom mnohý rok,
než opět jsme ji shledli;
tak byla smutná, uchřadlá,
zrak vyplakán, tvář zapadlá,
jak s manželem se vedli —
Adieu l'amour!

Však láska děv jest jitro jen,
den zářivý jest láska žen,
tak milý a tak sladký —
my oba šťastni byli tak,
leč před večerem přišel mrak,
svit štěstí byl tak krátký - -
Ah, nos amours!

Tam po tvých lesích kvete vřes, —
mně je to všechno jako dnes,
ač nad žitím se stmívá;
však nejkrásnější z vidin všech
nás dosud blaží v našich snech,
jak den se připozdívá —
Ce songe d'amour!

To život nebyl veselý,
však po letech zas, příteli,
jak vzpomínáme spolu:
ten pohár zde plať životu,
ten našich srdcí tlukotu
a ten ve štěstí, bolu
à nos amours!