Větry od pólů/Pohyb němých úst

Větry od pólů Otokar Březina
Polední zrání	Pohyb němých úst	Město

Údaje o textu
Titulek:	Pohyb němých úst
Autor:	Otokar Březina
Zdroj:	BŘEZINA, Otokar. Větry od pólů. Praha: Moderní revue, 1897. s. 26. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Z výsluní tajemného žár do mé duše dých,
jak upomínka světla do zraků vyhaslých.
A z mlčení, jež válo v mých stínů černý vzrůst
se třásla marná sdílnost, jak pohyb němých úst.

Zlá žízeň z hlubin věcí mi v tváře zadechla?
Či blízkost věčných vichrů má touha zaslechla?
Žeh noci ztravující jsem v duši ucítil
a z mraků potrhaných den věčný zasvítil?

Či znova, sestro dálky, můj přízrak, bled a tich,
slov příštích tíži na rtech, šel září zraků tvých
a výkřik němé bázně, jenž vstříc mu letěl tmou,
z niv mrtvých ticha tvého jsem slyšel duší svou?

Prach siný jiných sluncí se skládá na všech snech
a lilijí všech vůně má smrti silný dech,
a nejhlubší hlas duše, když zazní touhy pln,
v svém zadumčivém chvění hrá hudbu věčných vln.