Větry od pólů/Město

Větry od pólů Otokar Březina
Pohyb němých úst	Město	Bouře

Údaje o textu
Titulek:	Město
Autor:	Otokar Březina
Zdroj:	BŘEZINA, Otokar. Větry od pólů. Praha: Moderní revue, 1897. s. 27. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V soumraku neznámého světla uzřel jsem město. A slunce,
zbledlé a zbavené záře, viselo nad ním,
nic více než hvězda uprostřed hvězd.

Tisíce věží vyrostlo k oblakům a věže zbořené dávno
se zdvihaly stíny. Nesčetné davy se valily k branám a z bran,
k neznámým slavnostem zvonily hudby, průvody kajících táhly,
vojska se vracela z bojišť, v železech kráčeli vězni,
a stíny, jež vystouply z hrobů, bloudily uprostřed davů
a hlas jejich mísil se do hlasu živých a vládl:
spojovali ruce neznámých, v polibky milenců padal jich úsměv,
kde mezi objetím prošli, ramena rozpjatá klesla,
a z jejich očí, nezavírajících se, teskných výčitkou viny,
svítila tajemná slunce a lila se ona záře,
jež topila Město a tisíce živých v své zádumčivé chvění.

I bloudil jsem samoten uprostřed množství, tep mého srdce
umíral v tepotu nesčetných srdcí živých i mrtvých
a magická vlna všech našemu dni zhaslých zraků
mi svítila v duši. A tam jsem tě potkal:
z tvého dechu mi zavála vůně mých nejhlubších samot,
otcovské země, etherných květů pod loubími teskného šera,
jež vyrostly v stříbrných deštích nočního nebe,
a v hlase tvém chvěly se hlasy, jež slýchal jsem z bloudících větrů
v praskotu svého ohně osamělého.