Věnec slávy žen slovanských/Olga, kněžna ruská

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Vanda, kněžna polská	Olga, kněžna ruská	Svatá Ludmila, vévodkyně česká

Údaje o textu
Titulek:	Olga, kněžna ruská
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 20–22. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Olga (Kyjevská Rus)

Již dávno zasvítalo jižním a západním Slovanům světlo víry křesťanské, toliko šírá Rus bloudila ještě v temnostech pohanství. Avšak i jí mělo vzejíti slunce pravého náboženství a nástrojem k tomu vyvoleným byla Olga. Narozena jsouc okolo roku 889 v chudé chýžce odrostla v pracích nízkého stavu svého, když ji velkokníže Igor, nastoupivší roku 912 trůn otců svých v Kyjevě, na honbě uviděl a si ji tak oblíbil, že ji roku 913 za svou manželku povýšil.

Co kněžna stála Olga bojovné, divoké mysli Igorově co anděl míru po boku, a když Igor roku 945 v boji proti Dřevanům padl, vedla vdova jeho, jsouc k tomu i pevností i moudrostí svou schopna, vládu nedospělého syna svého Svatoslava. Strašně a krvavě pomstila na nepřátelích smrt manžele svého, 5000 Dřevanů bylo duchu Igorovu obětováno. Pak porazila v poli Dřevany a obléhala je po celý rok v městě Iskorstěnu, u něhož manžel její zavražděn byl. Konečně dobyla lstí Iskorstěn. Kronikář Nestor vypravuje, že Olga nabízejíc mír žádala na Iskorstěňanech, aby jí dáni byli z každého domu tři holubi a tři vrabci. Těmto dala na nožky zápalné věci přilepiti a do města je vpustiti, čímž celé město se vzňalo.

Pomstivši takto vraždu na manželi spáchanou hleděla Olga pouze k oblažení národu, snažila se vznítiti v Rusi světlo lidskosti a vzdělanosti. I jí došla zpráva o blahodějných účincích křesťanství, i umínila si, že i národ svůj učiní národem křesťanským. Odebrala se tedy roku 955 do Cařihradu a byla od tamnějšího patriarchy na jméno sv. Heleny pokřtěna. Ač měla tehdáž již 60 let, byla ještě tak vnadnou, že jí císař Konstantin Porfyrogenetes ruku svou nabízel. Helena odmítla nabídnutí toto a navrátila se, bohatě jsouc Konstantinem obdařena, do své vlasti. Snahy její o uvedení křesťanství nenalezaly však u národu velkého úspěchu; ani vlastní syn její Svatoslav nechtěl se zříci pohanství. Teprv po smrti její zmohlo se křesťanství v Rusi, jí ale přísluší zásluha, že základ k tomu položila.

Roku 962 odevzdala vládu synu svému a věnovala další svůj život nábožnosti a dobročinnosti. Roku 969 chtěl Svatoslav matku svou tehdáž již churavou opustiti a v Přeslavci na Dunaji se usaditi. Truchlíc nad tím Olga zemřela ještě téhož roku a pohřbena jest v Kyjevě.