Věnec slávy žen slovanských/Libuše

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Libuše
Autor: František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj: STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 15–16.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Libuše (kněžna)

Krok, slavný Čechův vojvoda, zašel k otcům, zanechav po sobě tři dcery, Tetu, Kasi a Libuši, kterážto v kouzlech a ve věšťbách se znala. Byla za vévodkyni zvolena a po 12 let šťastně vládla národem svým. Tu vznikla hádka mezi dvěma bratříma, Chrudošem a Šťaglavem. Chrudoš opíraje se o německé právo, chtěl co prvorozenec děditi veškeren statek otce svého. I svolán jest za tou příčinou sněm a vládykové k návrhu kněžny rozhodli, že dle domácího práva mají oba bratři společně vládnouti majetkem otce svého. Tu povstav Chrudoš veřejně pohanil Libuši, řka: „Běda ptákům, k nimžto had se vetřel; běda mužům, jimiž žena vládne. Muži sluší vládnouti mužům!“

Libuše chtěla na tuto urážku úplně od vlády odstoupiti, avšak na prosby vládyků slíbila, že si manžele zvolí. I svolavši podruhé sněm nadšenou řečí vypravovala, že dle vůle věčných bohů má se jí manžele, zemi pak knížete dostati. „Vstaňte,“ pravila k třiceti vyvoleným, „vstaňte a sledujte bílého koně mého, až přijdete k muži, jenž na železném stole obědvá; jméno jeho jest Přemysl a on bude knížetem vaším; hle, tam orá spřežení volů strakatých!“ Ukazovala k severu od Vyšehradu a bílý kůň běžel v tu stranu. Bylo to 18. dne měsíce května, a kůň Libušin běžel deset tisíc kroků až ke Stadicím, kdež na blízku venkovan oral. Před tímto zařehotal kůň a padl na kolena, načež jej vyslanci co knížete českého uvítali. Přemysl, tak slul oráč ten, obrátiv pluh položil sýr a chléb na něj a obědval takto na železném stole, jak Libuše byla předpověděla. Nato vstrčil prut svůj do země, a tento vzrostl hned v zelené listy a větve; též vypřáhl voly a pravil: „Jděte, odkud jste přišli!“ I zdvihli se tito o vjeli do skalní jeskyně, kteráž se za nimi zavřela. Po znamení tomto vsedl Přemysl na Libušina koně a vjel na Vyšehrad, kdež hlučně slavil se sňatek jeho s Libuší.

Po mnohá léta žila ještě Libuše s Přemyslem; společně založili Prahu, bohatě těžili ze zlatých a stříbrných dolů českých, jichž mnoho Libuše sama objevila. Mnohé proroctví pronesla ještě Libuše, předpovídala i zkázu, jež měla pojíti rodu jejímu z Vršovcův. Cítíc, že smrť se blíží, rozloučila se s manželem, se synem svým Nezamyslem, se svými služkami a s národem celým. — Brzy po smrti její vypukla záhubná tak zvaná dívčí válka.