Věnec slávy žen slovanských/Barbora Celská

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Biruta	Barbora Celská	Marula

Údaje o textu
Titulek:	Barbora Celská
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 44–45. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Barbora Cellská

Barbora byla dcerou Heřmana hraběte Celského, a druhou manželkou Sigmunda. Bylať to paní srdnatá a vášnivá, avšak nikoli tak ošemetná, jak ji Aeneáš Sylvius líčí. Bylať obviňována z nedovolené lásky k Janovi z Wallenrothu a proto od Sigmunda r. 1427 zapuzena, načež se po půl druhého léta dílem v Budíně, dílem ve Varadíně zdržovala.

Smířivši se s manželem doprovázela ho na sněm jihlavský a dále do Prahy, kamž dne 23. srpna 1436 došla. V Praze korunována jest co královna česká od biskupa Filiberta dne 11. února 1437. Nechuť k zeti Albrechtovi Rakouskému, jemuž Sigmund již za živobytí svého vládu v zemi české odevzdati zamýšlel, přiměla ji k tomu, že vešla v tajnou úmluvu s několika pány českými, aby jiný způsob vladaření zaveden byl (bezpochyby ve prospěch bratrovce jejího Oldřicha hraběle Celského), ba někteří dvořané jistili, že přemluvila pány, aby po smrti císařově volili sobě za krále mladého Vladislava Polského, s tou však výminkou, že ji má vzíti za manželku; což se však pravdě nepodobá.

Poznav takové pletichy opustil Sigmund náhle 11. listopadu 1437 Prahu a dojev dne 21. listopadu t. r. do Znojma dal hned té noci zatknouti manželku svou, kdežto se hraběti Celskému, jenž byl výstrahu dostal, podařilo rychlým útěkem uniknouti témuž osudu. Když pak po smrti Sigmundově 9. prosince 1437 zvolen jest arcikníže Albrecht za krále českého, uloženo mu mezi podmínkami volby, aby ovdovělou královnu vězení a všelikých nátisků zprostil, neboť šla pověst, že ji Albrecht na ponoukání Oldřicha z Rožmberka tvrdě vězí a až do nemoci sužuje. Avšak vyslaný do Vídně Aleš Holický ze Šternberka, věrný to přívrženec královny, přesvědčil se o nepravdivosti těchto řečí, neboť Albrecht byl již v Budíně se stavy uherskými vyjednal, aby na svobodu propuštěna a důchody i zámky opatřena byla. Od lé doby žila Barbora pokojně až do své smrti, kteráž ji dne 11. července 1451 v Mělníku zastihla.