Věnec slávy žen slovanských/Anna Joanovna

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Anna Joanovna
Autor: František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj: STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 81–82.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Anna Ivanovna

Anna Joanovna narozena r. 1694 byla druhou dcerou cara Jana Alexěviče a cařevny Paskěvy Feodorovny. Stala se chotí vévody kurského Fridricha Viléma, jenž byl příbuzným králi pruskému. Ovdověvši za dva měsíce po svatbě žila v Mitavě až do smrti Petra II. r. 1730, kdež bez ohledu na žijící ještě dvě dcery po Petru Velikém pomocí Dolgorukého a Ostermanna, jimž slíbila obmezení moci panovnické, vstoupila na trůn ruský. Bohužel ovládal ji úplně milostník její krutý Biron, jenž nedopustil, aby danému slovu dostála. Biron, jehož zvolení za vévodu kurského Anna byla vymohla, poslal Dolgorukého a jiné ruské vlastence na Sibiř a zavedl v Rusích rozsáhlou tajnou policii mořící vzlet národu.

Anna uzavřela výhodnou smlouvu s šachem perským, znamenitým Tachmas-Kuli-chánem a s čínským Bogdo-chánem, a zúčastnila se též ve sporech polských. Poslalať do Polska 20.000 mužů pod vedením Lascyho, načež Poláci uznali za krále kurfirsta saského Augusta III., který takto trůn svůj Anně děkoval. R. 1735 poslala Anna dle úmluvy s dvorem vídeňským 10.000 mužů pod Lascym na pomoc Karlu VI. proti Francouzům, mezitím však uzavřen mír. R. 1736 začala krvavá válka s Turky, poněvadž Tataři přepadli Ukrajinu; že však Rakousko uzavřelo s Turky nevýhodný mír, donucena tím Anna též k míru v Bělehradě srbském r. 1739, v němž toliko Azov jí ponechán.

Mezi tím mnoho oprav zavedeno v zemi samé: senát rozdělen na odbory, garda rozmnožena, r. 1731 zavedeni kyrysníci do vojska ruského, zřízen šlechtický kadetní sbor; vedle akademie nauk zavedena gymnasia a školy malířské i řezbářské; odkryty bohaté doly goroblagodatské; podniknuty námořské výpravy na Kurilské ostrovy. Dále podařilo se r. 1739 přivtěliti Rusku střední a malé kirgižské hordy, a jihovýchodní hranice říše opevněny jsou zřízením pevnostenských linií, jako ukrajinské, caracimské, zákamské a orenburské. Uvnitř ale velice škodil říši ziskuchtivý a vladobažný Biron, jenž se po smrti cařevny Anny (r. 1740) vlády zmocnil.