Věnec slávy žen slovanských/Alžběta z Kowałskich Drużbacká

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Maria Dimitri	Alžběta z Kowałskich Drużbacká	Anna Joanovna

Údaje o textu
Titulek:	Alžběta z Kowałskich Drużbacká
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 80–81. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Elżbieta Drużbacka

Alžběta Kowałská narodila se r. 1687 ve Velké Polsce a zdědila od vzdělané matky náklonnosť ku čtení knih. Mládí své přežila v domě Sieniawské, kastelanky krakovské. Tu seznala vyšší život společenský. Zasnoubena jsouc Drużbackému, pokladníku Żydaczewskému, zároveň s ním bydlela ve vsi Rzemeni v bývalém vojvodství ruském. Po smrti manželově obrala útulek v klášteře panen bernardinských v Tarnově, a ač nesložila předepsaných slibův, nicméně dle dávného obyčeje přijala oděv onoho řádu. Zemřela r. 1760 v 73. roku věku svého a pochována jest v Tarnově.

Drużbacká zaujímá velmi vážné stanovisko v dějích literatury polské, ať ji uvažujeme co věstkyni znovuzrození literatury polské, či jako počátek věku Stanislava Augusta. V prvním ohledu byla za svých let jasnou zorou u prostřed noci, v druhém lze ji po bok stavěli Naruszewiczowi i Szymanowskému; hledíme-li opět k časům, v nichž žila, nemůžeme jí odepříti upřímné úcty.

Drużbacká vychovaná a žijící na vsi, žena zemského úředníka, neznala žádných cizých jazykův, zato ale důkladně znala celou minulosť literatury vlastenecké. Ta jí úplně postačovala k vzdělání, seznámila ji s bajeslovím i s literaturou římskou a řeckou, a při básnickém citu vynikala mezi nejlepšími básníky národu svého.

Spisy její básnické sebral a vydal Josef Załuski u Piaristů ve Varšavě pod nápisem: „Zebranie rytmów wierszopisców żijących“. Sbírka ta začíná díly Alžběty Drużbacké. Básně její znovu otištěny r. 1837 v Lipsku u Breiterkopfa a Härtela ve dvou svazcích s poprsím ve sbírce: „Biblioteka kieszonkowa klassyków polskich“. V obou vydáních vynecháno mnoho básní o sobě vydaných.