Výbor z Květů zla II./Víno vrahovo

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Víno hadrářů	Víno vrahovo	Víno samotářovo

Údaje o textu
Titulek:	Víno vrahovo
Podtitulek:	(Str. 299. Le vin de l’assassin.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Le Vin de l’assassin
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 130–133. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Jsem volný, žena není živa!
lze do syta mně popíjet.
Když bez groše jsem chodil zpět,
mně jejím křikem hrála čiva.

A jsem tak šťasten, jako král;
vzduch čistý jest a nebe jasné…
Tak mívali jsme léto krásné,
když po prvé jsem miloval!

Té strašné žízni, jež mne týrá,
bych vína musil poskytnout,
co může vůbec obsáhnout
hrob její; — je to slušná míra:

já kdes ji hodil v studně roh,
a z obrub všecky kameny
mou rukou na ni sraženy.
— Rád zapomněl bych, kdybych moh’!

Já jménem oněch slibů milých,
jichž zprostit nemůže nás nic,
a abychom se shodli víc,
jak v krásných zanícení chvílích,

jsem o schůzku ji požádal,
kde večer tma by venku byla.
A přišla tam! — ta pošetilá!
jsme všichni blázni, míň, či dál!

Dost hezká mohla ještě býti,
ač hodně znavená! a rád
jsem příliš měl ji! proto snad
jsem řek’ jí: „Jdi již z toho žití!“

Mne nikdo nechápe. Zda řad
těch opilců, tak obmezených,
kdy myslil v nocích rozechvěných
si z vína rubáš udělat?

To obžerství, jež neporaní
se, jako ze železa stroj —
ať zima je, či léta znoj,
co láska, nepoznalo ani.

To s černým opojením svým,
pekelným průvodem svých bázní,
svých jedů lahví, pláčem, strázní,
svých pout a kostí chrastěním!

— Hle, volný jsem a osamělý!
dnes na mol večer chci se zpít:
pak bez výčitky, strachu jít
a na zem natáhnout se celý.

Spát budu, pes jak zmámený!
Vůz, jenžto těžká kola valí,
jenž veze kamení a kaly,
neb někde vagon zbrzděný

ať rozdrtí mé vinné skráně,
neb rozřízne mi v půli pás,
to vše mně k smíchu je, jak Ďas
a Bůh mi je, neb oltář Páně!