Výbor z Květů zla II./Smutný madrigal

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Nepředvídaný	Smutný madrigal	Malabařance

Údaje o textu
Titulek:	Smutný madrigal
Podtitulek:	(Str. 220. Madrigal triste.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Madrigal triste
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 81–83. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Co platno, že chceš moudrá býti?
Buď krásna a buď smutna! Žal
tvář dovede vždy vyzdobiti,
jak řeka krajinu; a kvítí
vždy po bouřce zas mládne dál.

Zvlášť mám tě rád, když prchne v hoři
ples od skráně tvé zvrácené;
když srdce tvé se v hrůzu noří;
když nad tvou přítomností tvoří
se oblak doby ztracené.

Rád mám zrak tvůj, když krůpěj sklání
se horká v něm, co krve dech;
když, ač tě hýčkám svojí dlaní,
tvá těžká úzkost zazní maní,
jak chrapot v smrtných zápasech.

Ó, božská rozkoši! já ssaji,
ó, hymno z hloubky, slastná tak!
vzlyk všecken, jejžto hruď tvá tají,
a myslím, že v tvém srdci plají
ty perly, jež tvůj roní zrak!

*

Vím, že tvé srdce, v němžto splývá
vždy kořen lásek zhynulých,
plá ještě jako výheň živá,
že v hrudi tvé se cosi zhřívá,
jak duchů prokletých je pych.

Však pokud Pekla zrcadlení
se, drahá, nezjeví v tvých snách,
a pod můrou ty v stálém chvění
sníc o jedech a zápolení
a chtějíc olovo a prach,

všem otvírajíc pouze s bázní,
a pohromy vždy tušíc kus,
se svíjejíc, když chvíle zazní,
ty nepocítíš děsných strázní,
jež budí neodvratný Hnus —

nebudeš — kněžno v poutech — moci,
mne milujíc jen s úděsem,
mně v hrůze nezdravé té noci
již říci, kvílíc bez pomoci:
„Můj Kníže, tobě rovna jsem!“