Výbor z Květů zla II./Prokleté ženy

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Mučednice	Prokleté ženy	Dvé dobrých sester

Údaje o textu
Titulek:	Prokleté ženy
Podtitulek:	(Str. 312. Femmes damnées.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Femmes damnées
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 141–142. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Jak stádo dumavé, jež položeno v písku,
až k mořským obzorům zrak mají upřený,
jich nohy hledají se, ruce jsou si v blízku,
jsou sladce unylé a hořce prochvěny.

A jedny — důvěrné jen vzpomínky si snují,
kde v křovin hlubinách jim vlnky žvatlají,
a lásku bázlivých dob dětských slabikují,
a stále hledají cos v mlází po háji.

Jak sestry — druhé zas jdou zvolna, vážné hlavy,
kde mezi skalami se zračí mnohý zjev,
kde svatý Antonín se zvedat jak proud lávy
zřel v pokušení svém prs růžný nahých děv.

A jiné ve svitu, jenž ze smolnic jde žhoucích,
kde slují pohanských je dutý, němý dol,
tě ku pomoci zvou v svých horečkách tak řvoucích,
ó, Bakchu, výčitek jenž dávných uspíš bol!

A jiným, škapulíř jež rády na svém těle,
jimž dutky pod šatem se dlouhým skrývají,
zas v lesích pochmurných a v noci osamělé
v pot velkých radostí muk slzy splývají.

Ó, panny, démoni, ó, stvůry, mučednice,
vy velcí duchové, jimž v povržení svět,
vy zbožné, satyři, vždy věčnost hledajíce,
hned plny výkřikův a plny pláče hned,

vás, jež mé myšlenky až v peklo sledovaly,
má, sestry, duch můj rád, a pro vás naříká,
to pro váš chmurný bol a plamen žízně stálý,
a urny lásky, jíž vám srdce přetýká.