Výbor z Květů zla II./Podzimní sonet

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Příšera	Podzimní sonet	Smutek luny

Údaje o textu
Titulek:	Podzimní sonet
Podtitulek:	(Str. 187. Sonnet d’automne.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Sonnet d’automne
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 65. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Mně praví zraky tvé, v nichž křišťálu je svit;
„Ó, jakou zásluhu mám o tě, divný milý?“
— Buď líbezná a mlč! Mé srdce, jež vše mýlí,
krom nevinnosti té, v níž starý zvěr je skryt,

ti nechce pekelných svých tajů projevit,
ty, jejíž ruce by v sen dlouhý zkonejšily!
ni černé legendy své, kterouž ohně ryly.
Já vášeň v záští mám a ducha jsem již syt!

Jen něžně miluj mne. V své věži Mílek sedá,
je temný, v záloze, luk osudný již vzpial.
Znám stroje, které skryl v svůj starý arsenál:

děs, zločin, šílenství! Ó, perlo moje bledá!
Zda sluncem nejsi ty, jak já, jež v podzim skryto,
ó, má tak bělostná, tak chladná Margarito!