Výbor z Květů zla II./Láhvička

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Láhvička
Podtitulek: (Str. 156. Le flacon.)
Autor: Charles Baudelaire
Původní titulek: Le Flacon
Zdroj: BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 46–47.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Haasz
Licence překlad: PD old 70

Jsou vůně silné tak, že žádná neutají
je látka. Řekl bys, i sklem že pronikají.
Když schránku rozevřem, již východ poslal sem,
kde zámek vzpírá se a skřípe s výkřikem,

neb v domě spuštěném skříň některou, z níž vstává
ta ostrá vůně dob a jež je prašná, tmavá,
tak často láhvička se stará najde tam,
a duše tryská z ní, jež navrací se k nám.

Sta spalo myšlenek tu v bědném zakuklení,
v tak těžkých temnotách a v sladkém rozechvění,
jež křídla rozpialy a dávají se v let,
jak blankyt, růží lesk a plny zlatých cet.

Hle, tu je vzpomínka, jež opíjí a těká
kol vzduchem kalným; zrak se svírá; Závrať vléká
již duši spoutanou, s ní k jícnu přichází,
kde ve tmě hluboké jsou lidské nákazy;

a na kraj propasti tam staleté ji vrhá,
kde — Lazar páchnoucí, jenž rubáš svůj už trhá,
se lásky žluknoucí a dávné vzbudila
a hýbe mrtvola příšerná, rozmilá.

A tak, až vymizím já z paměti všech lidí,
a v skříně osudný kout někam až mne sklidí,
jak starou láhvičku, již křehkou, špinavou,
a prašnou, ničemnou, a puklou, lepkavou,

já budu rakví tvou, ó, more roztomilý,
tvé svědkem zhoubnosti a svědkem tvojí síly,
ty jede andělský, ty číši žíravá,
jež srdci mému smrt i život podává!