Výbor z Květů zla II./Krajina

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Nenapravitelné	Krajina	Slunce

Údaje o textu
Titulek:	Krajina
Podtitulek:	(Str. 249. Paysage.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Paysage
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 97–98. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Chci, abych selanky své skládat mohl jemně,
spát blízko oblohy, jak astrologů plémě,
a blízko u zvonic v snech svojich naslouchat
jich zpěvům slavnostním, jež nese větrů chvat.
Své ruce pod bradou, já v přístřešku svém dívat
se budu na dílnu, jak bude žvatlat, zpívat;
a věže, komíny, ty stěžně velkých měst,
a valná nebesa, kde věčnost skryta jest.

Je sladko, když náš zrak, jenž mlhami se brodí,
zří, jak se hvězdy svit a v okně lampa rodí,
jak všude k obloze proud uhlí povstává,
a luna rozlévá svá kouzla sinavá.
Já vesnu uvidím, lét, podjesení něhy;
když přijde zima pak a jednotvárné sněhy,
si pokoj zabedním a zastru odevšad,
bych zámky kouzelné moh’ v noci budovat.
A potom o modrém snít budu nebes kraji,
a sadech, fontánech, jež do úbělu lkají,
polibcích, zpěvech, jež den, šero, vysílá,
a všem, co dětského má nejvíc Idyla.
A marně před okny mně bude Vzpoura řváti;
od mého stojanu mé skráně neodvrátí;
neb celý v rozkoš tu já budu ponořen,
bych Vesnu vyvolal svou vůlí v středu stěn,
a slunce v srdci svém a stvořil svojí snahou
ze žhoucích myšlenek si atmosféru vlahou.