Přeskočit na obsah

Výbor z Květů zla/Spleen (2)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Spleen[1]
Autor: Charles Baudelaire
Původní titulek: Spleen
Zdroj: BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla. Praha : Otto, 1927. s. 42
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Goll
Licence překlad: PD old 70
Související: Moderní básníci francouzští/Spleen (překlad Jaroslava Vrchlického)
Výbor z Květů zla II./Spleen (3) (překlad Jaroslava Haasze)

Když nízká obloha jak víko rakve tíží
nám duši stísněnou, již dlouhý svírá bol,
když noci smutnější se temné ráno plíží,
an mlhou zastírá se obzor kol a kol;

Svět vlhký na žalář když kolem nás se mění,
kde Naděj‚ netopýr, ach! lítá těkavý,
jenž bije bázlivě svým křídlem o sklepení
a tluče plesnivý se o strop do hlavy;

Když jako velká mříž, jež žalář uzavírá,
déšť v dlouhých splývaje se ryhách rozkládá,
tlum němých pavouků své niti rozprostírá
a sítí šerednou nám mozek zapřádá:

Tu zvony rozhoupnou se rázem z nenadání
a k nebi vrhají svůj rozpoutaný vřesk
jak bludných duchů shluk a nemajících stání,
že stále zní jich ston a nepřestává stesk.

— A průvod bez hudby a bez bubnů jde tluku
mou duší pohřební; v něm v slzách Naděj lká…
A Úzkost, tyran můj, svou krutou zvednouc ruku,
v mou lebku zatkne žerď — s ní černý prapor vlá.


  1. Jiný překlad Jar. Vrchlického viz: Moderní básníci francouzští, str. 50–51.