Utěšené povídky pro naši milou mládež/Zdraví — největší bohatství

Utěšené povídky pro naši milou mládež Stanislav Řehák
U sochy	Zdraví — největší bohatství	Smilujte se nad ubohými!

Údaje o textu
Titulek:	Zdraví — největší bohatství
Autor:	Stanislav Řehák
Zdroj:	ŘEHÁK, Stanislav. Utěšené povídky pro naši milou mládež. Praha: Jos. Mikuláš, asi 1884. s. 6–8. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jistému chudému muži, jemuž říkáno všeobecně Bartoš, bylo za parného dne konati cestu do vzdálené osady. Parno, jež toho dne panovalo, příliš naň účinkovalo, proto toužil po odpočinku. Došed známé jemu hospody, vešel do ní, aby se aspoň sklenicí piva občerstvil. Sedě sám a sám za stolem popustil uzdu myšlénkám svým. I přirovnával stav svůj s pohodlným a rozkošným životem rodin bohatých. Ovšem nevzpomínal toho, že mnohdy ten bohatý méně šťastným cítí se býti, než chudý.

Těmi a podobnými myšlénkami se zabývaje, zaslechl hrčení kočáru. V malé chvilce skutečně objevil se skvostný povoz dvěma pyšnými vraníky tažený před hospodou. Zvědavostí puzen, vyšel Bartoš ven. Kočár zastavil; načež vozka poručil přinésti z hostince kus pečeně a láhev vína pro svého pána. Bartoš, vida to, pomyslil sobě: „O kéž bych i já mohl takto sobě hověti a takých pokrmů a nápojů si dopřáti!“ Myslil však trochu hlasitě, tak že vznešený pán, jenž v kočáře nepohnutě seděl, slova jeho zaslechl a takto k němu promluvil: „Pozoruji, milý příteli, že byste rád stav svůj za můj vyměnil?“

„Ach, kdo by toho si nepřál!“ zvolal jaksi bolestně Bartoš.

„Nuže, dejte mi vše, co vám náleží a čím vás Bůh obdařiti ráčil a já milerád postoupím vám taktéž veškeré bohatství své.“

Bartoš všecek rozradostněn svolil.

I rozkázal pán dvěma sluhům svým, aby jej s kočáru sesaditi pomohli. Jaké to však leknutí pro Bartoše, když uzřel před sebou člověka úplně zmrzačeného, bez údů, o berly a sluhy své se opírajícího. Stál tu jako smyslů zbavený; výkřik zděšení vydral se mu z prsou. Ba ani neslyšel slov pánových: „Máte ještě vůli se mnou vyměniti?“ Teprvé když se dokonale vzpamatoval, byl s to odpověděti: „O nikoli, drahý pane, nežádám již více toho; mé zdravé údy jsou mi stokráte milejší, než veškeré bohatství vaše; raději chci bídný svůj život takto dále vésti, než jako nemluvně voziti a nositi se dáti.“ Po slovech těch spokojeně ubíral se svou cestou dále. „Máte dobře!“ zvolal za ním bohatý pán; „mnohdy člověk ani neví, zač žádá, nejsa s tím, co má, spokojen; často zapomíná, že zdraví jest největším a nejlepším majetkem, jehož za žádné peníze koupiti nelze.“