Utěšené povídky pro naši milou mládež/Neposlušná Anežka

Utěšené povídky pro naši milou mládež Stanislav Řehák
Neubližujte ptáčkům!	Neposlušná Anežka	Dvě sněženky

Údaje o textu
Titulek:	Neposlušná Anežka
Autor:	Stanislav Řehák
Zdroj:	ŘEHÁK, Stanislav. Utěšené povídky pro naši milou mládež. Praha: Jos. Mikuláš, asi 1884. s. 24–29. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Anežka ode dávna prosila svoji matku, aby jí zakoupila malého čížka, kteréhož často, jdouc do školy, ve městě na trhu v kleci vídala.

Také jednoho dne později opětovala snažně svou prosbu.

„Dobře! Budeš jej míti!“ odvětila matka, „avšak pod tou výminkou, slíbíš-li mi, že nebudeš více neposlušnou a zvláště zvědavou!“

Když Anežka svatosvatě slíbila, že více dobrou matinku nehezkým svým chováním hněvati nebude, byl jí i žlutozelený čížek přislíben.

Ještě ten den, aniž o tom Anežka věděla, matka daný slib splnila. —

Anežka celá rozradostněna chvátala na to druhý den do školy. Když se pak ze školy vrátila a krajíček chleba s máslem pojedla, pravila k ní matka: „Musím se na hodinu někam odebrati. Ale než odejdu, musím ti něco důležitého říci. Zde na stolku jest nová, malá skříňka. Přikazuji ti, abys ji nejen neotvírala, ale ani se jí nedotýkala. Uposlechneš-li rozkazu mého, spůsobím ti po svém návratu neočekávanou, velikou radosť.“

Malá Anežka vyslechnuvši se zvláštní pozorností matinku, pravila: „Neměj starosti, dobrá matinko; poslechnu s největší radostí rozkazu tvého; vždyť já nejsem tak zvědava, jak ty se domníváš. Budu za tvé nepřítomnosti pracovati český úkol a potom učiti se nazpaměť básni „Horymírův skok“; a než se vrátíš, uvidíš, že s oběma úkoly úplně hotova budu. I ujišťuji tě, že malá tato skříňka na stole nedotknuta zůstane.“

Když byla matka tak pevné předsevzetí své dcerušky schválila, odešla. —

Několik minut pracovala Anežka s tou největší pilností; i zdálo se, že skutečně slibu svému dostojí. Než brzy pozdvihla svých očí v tu stranu, kde se skříň nalézala.

„Jak jest krásná!“ pravila sama k sobě, ale hned zase jala se v úloze dále pokračovati. Úkol však se nijak nedařil; neboť myslila neustále jenom na skříň. Vždycky několik slov napsala a opět na skříň se zahleděla; a to opakovalo se velmi často. Konečně nebyla s to zvědavosti odolati a neposlušnosti své ani tentokráte výhost dáti. Za nedlouho ustala totiž od práce úplně a běžela ku skříni. Několik skoků — a již stanula před ní.

I pravila sama k sobě: „Podívám se jen na ni zblízka, abych si ji dobře prohlédnouti mohla, ale nedotknu se jí. Na to prohlížejíc se všech stran podivnou skříň, spozorovala, že má v hořejší desce plno malých otvorů, jakoby nebozízkem provrtaných. I napadla ji dobrá myšlénka: „Vždyť mi ani netřeba skříně se dotýkati a přece uvidím, co as v ní vězí.“ I nahnula hlavu a hleděla skrze dírky do tajemné skříně. Leč ničeho neviděla, jen jakýsi šustot uvnitř zaslechla.

Ale šustot ten učinil ji ještě zvědavější, tak že již již skříň pozdvihnouti chtěla, ano ji v tom dobré její svědomí, jež se v ní právě ozvalo, na slib matce učiněný a na nedokončené úkoly upamatovalo; proto ihned od skříně ku svým úkolům zase odběhla.

Ale marné bylo její namáhání.

Práce se jí opět dařiti nechtěla, trpělivosť ji opustila a sotva že bylo by lzelo sto napočítati — byla již zase u skříně.

Dlouho se nerozmýšlejíc, odhodlaně nyní vzala skříň do rukou a otevřela dírkami opatřené víčko. Ale kterak se podivila, když ze skříně půvabný, žlutý, s černou skvrnou na krku, čížek vyletěl a přímo do okna, mysle že to otvor do boží přírody ničím neuzavřený, silně vrazil. Anežka leknutím div nevykřikla; myslilať, že ohromným nárazem do skla čížek se zabil. Avšak upokojila se opět brzo, vidouc, že z místa na místo po celém pokoji poletuje. Hodnou chvíli celá u vyjevení patřila na krásného, stále třepetajícího se ptáčka, až pak se vzchopila, aby jej chytila. Leč dlouho hra tato netrvala; neboť čížek druhým oknem, jež matka od rána ještě otevřené nechala, veselým „týdl“ Anežce se poroučel. —

Stav, v jakém se nyní Anežka nacházela, netřeba líčiti. Bylať přec jen dobrého srdce, a tu snadno lze pochopiti, že bol a zármutek, jakýž ji nyní opanoval, byl nevýslovný.

Když matka z města se vrátila, spatřila svou dcerušku, ana držíc hlavu v obou dlaních, hořce pláče a naříká. Ale vidouc otevřenou skříňku i okno, poznala hned toho příčinu. Anežka ani nepozorovala, že matka již se vrátila a před ní stanula. Teprve když k ní promluvila, pozdvihla hlavu s uplakanou tváří.

„Dosti jsi již potrestána za svou neposlušnost a ohyzdnou zvědavost,“ pravila matka, „neboť věz, že onen krásný čížek, jejž jsi pustila, tobě náležeti měl. Nyní však již žádného více neobdržíš, leč bysi se stala opravdu poslušnou a hodnou dívenkou.“

Uplynul rok a Anežka skutečně stala se majetnicí překrásného, žlutozeleného čížka; neboť stala se po smutné události té poslušnou a hodnou dívkou, začež měla ji jak matka, tak i všickni lidé rádi. —

První dítek cnosť jestiť poslušnosť.