Učebnice dějin israelských a israelského náboženství/I. Kniha Samuelova

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: I. Kniha Samuelova
Autor: Nathan Grün
Krátký popis: kapitola z učebnice
Zdroj: Soubor:GRÜN, Nathan - Učebnice dějin israelských a israelského náboženství.djvu
Vydáno: Praha: J. Flesch, 1937
Licence: PD old 70
Překlad: Josef Žalud
Licence překlad: PD old 70
Související: Bible kralická/I Samuelova
Index stran
Související články ve Wikipedii:
1. kniha Samuelova
GRÜN, Nathan - Učebnice dějin israelských a israelského náboženství.djvu

Israelité prosí o krále

1.Sam I. kap. 8 Když Samuel sestárl, ustanovil oba syny své Joele a Abiu za soudce Israeli. Tito však nesledovali cest otce svého, neboť převraceli právo. Přišli tedy starší israelští k Samuelovi do Rámy řkouce: „Hle, Ty jsi sestárl, a synové Tvoji nesledují cest Tvých; pročež ustanov nám krále, aby nás soudil, jakož jest u všech národů.“ Samuelovi nelíbila se tato žádost lidu a modlil se k Bohu. Hospodin však pravil k němu: „Uposlechni hlasu jejich, neboť nepohrdli Tebou, nýbrž mnou, abych nekraloval nad nimi. Než, varuj je a oznam jim právo krále, jenž nad nimi kralovat má.“ Samuel oznámil lidu slovo Boží, avšak lid vzpěčoval se uposlechnouti hlasu jeho řka: „Nikoliv, jen král má kralovati nad námi!“

Samuel posvěcuje Saula za krále

2.Sam I. kap. 9 Toho času žil muž z kmene Benjamin, jménem Kiš. Týž měl syna, jménem Saula שָׁאוּל‎ kterýž byl mladý a krásný a od ramene svého vzhůru převyšoval všecken lid. Když pak Kišovi oslice, poslal svého syna Saula se služebníkem hledat oslic. Když Saul se služebníkem svým tři dny cestovali, aniž oslic nalezli, chtěl se Saul vrátiti domů. Služebník jeho však radil, aby se odebrali k muži božímu v nejbližším městě a se jeho otázali, kterou cestou se ubírati mají. I odebrali se do města, kde vidoucí (věštec), jak tehdy prorok nazýván byl, se nalézal; od dívek, přišlých čerpat vody, dověděli se, že toho dne věštec přišel do města, neboť lid bude obětovati na hoře a nebude dříve jisti, dokud věštec oběti nepožehná.

Požehnání! (בְּרָכוֹת‎) Před a po požívání jídla a nápojů máme Bohu dík svůj vysloviti požehnáním. Jest to náboženská povinnost po jídle vykonati modlitbu (בִּרְכַת הַמָּזוֹן‎) v tiché pobožnosti. Také velebíme Boha požehnáními (בְּרָכוֹת‎) vykonávajíce náboženské předpisy, slyšíce radostné a smutné zprávy a pohlížejíce na jisté zjevy přírodní. Tyto modlitby jsou částkou domácí bohoslužby, neboť jest to povinností náboženskou, abychom Boha uctívali.

Domácí bohoslužba Kdykoliv jísti budeš a nasytíš se, dobrořečiti budeš Hospodinna, Boha Svého. (5. kn. Mojž. 8. kap. 10. v.)

3.Hospodin zjevil Samuelovi den před příchodem Saulovým, že mu pošle muže ze země Benjamin, jehož posvětiti (pomazati) má za kníže Israeli. Saulovi ubírajícímu se do města, přišel vstříc Samuel, jda ku návrší. Prorok poznal vnuknutím Božím v Saulovi hned příštího vladaře nad Israelem a když tento se ho tázal: „Rci, kde jest dům věštcův!“ odpověděl Samuel: „Já jsem vidoucí. Jdi přede mnou vzhůru na horu a dnes budete jísti se mnou. Ostatně oslice jsou již nalezeny. A komuž náleží vše drahocenné v Israeli, ne-li Tobě a domu otce Tvého?“ Saul netuše ničeho o nastávajícím povýšení svém za krále, odvětil skromně: „Vždyť jsem jedním z nejmenších kmenů a rod můj jest nejmladší ze všech rodů Benjaminových, proč tedy takto mluvíš ke mně?“ Potom odvedl Samuel Saula a jeho služebníka, do jídelny, posadil je mezi pozvanými na předním místě a Saula při hostině zvláště vyznamenával.

Pokora a skromnost Pokorná odpověď Saulova, když Samuel jeho nastávající povýšení jemu naznačoval, jest znamením Saulovy skromnosti. Skromnost jest ctnost, kteráž jest nejkrásnější ozdobou mládeže.

Bázeň Hospodina jest cvičení se moudrosti a slávu předchází ponížení. (Průp. Sal. 15. 39.)

4.Sam I. kap. 10 Následujícího dne doprovodil Samuel Saula až na konec města a vzal nádobku oleje a vylil olej na hlavu Saulovu, políbil ho a řekl: „Hle, teď pomazal Tě Hospodin nad dědictvím svým za kníže.“ I dal jemu ještě nějaká znamení, kteráž splníce se měla jemu býti potvrzením volby jeho za vladaře. Splnění se znamení posledního zvláště ukázalo, že Saul od chvíle té naplněn byl duchem Božím. Neboť potkal jej zástup proroků a jsa proroctvím nadšen, prorokoval Saul mezi nimi. Ti pak, kteří jej znali od dříve, divíce se zvolali: „Zdali také Saul jest mezi proroky?“ I stalo se pak pořekadlem: „Zdali také Saul jest mezi proroky?“

5. Samuel zavolal pak lid do Micpy. U přítomnosti tisíců Israele byl Saul zvolen za krále a když vstoupil mezi shromáždění lidu, převyšoval veškeren lid od ramene počínaje vzhůru. — Samuel pravil k lidu: „Vidíte, kterého Hospodin si vyvolil? Neníť druhého v celém lidu!“ Veškeren lid jásal a volal: „Ať žije král!“ Jenom někteří ničemníci pravili: „Co nám může tento pomoci?“ Avšak Saul si toho nevšímal.

Saulovo vítězství nad Ammonity u Jabešu v Gilead

6.Sam I. kap. 11. 12. Brzy potom dokázal Saul statečností svoji, že byl hoden důstojnosti královské. Nachaš, král Ammonitů, obléhal město Jabeš v Gileadu. Když Jabeští nabízeli se k smíru, odpověděl Nachaš pohrdlivě, že chce s nimi uzavříti svazek smíru, jestliže každý z nich si dá vypíchnouti pravé oko. V tísni své odeslali obyvatelé Jabešu posly k Saulovi. Týž přicházel s pole, kdež oral, neboť i po volbě své za krále nepovažoval to za snížení své důstojnosti, pěstovati orbu. Zeměvzdělání bylo u Israelitů velice váženo. Saul vyslechnuv zprávu poslů, rozsekal pár volů na kusy, kteréž rozeslal celým územím israelským, dokládaje: „Kdo nepotáhne za Saulem a Samuelem, toho dobytku se takto stane.“ Výzva Saulova byla velice úspěšná. Kol něho shromáždilo se velké vojsko, jímž Ammonity úplně přemohl a město Jabeš vysvobodil. Toto vítězství získalo novému králi veškerá srdce a lid pravil k Samuelovi: „Kdož jsou ti, kteří řekli: Saul nemá nad námi panovati? Sem s nimi, ať je zabijeme!“ Saul však pravil ve své vznešené mysli: „Tohoto dne nikdo nemá býti usmrcen, neboť dnes Hospodin dal vítězství Israeli.

Saul nedopouští, aby odpůrci jeho byli potrestání; jest velkomyslným proti svým nepřátelům a nechce den vítězství zastíniti pomstou. Vedle vznešeného příkladu lásky k bližnímu vštěpuje nám tóra, že v srdci svém nemáme hostiti pocitu msty proti člověku. Také proti nepříteli máme býti velkomyslnými.

Nemáš se mstíti a nemáš chovali v srdci svém v nenávist proti členům národa svého. Máš svého bližního milovati jako sebe sama. (3. kn. Mojž. 19. 18.)

Samuel skládá svůj úřad soudcovský

7.Velkomyslnost proti nepřátelům Po vítězství nad Ammonity svolal Samuel lid do Gilgalu, kdež Saul za velkých slavností znova byl volen za krále. V tomto shromáždění lidu složil Samuel svůj úřád soudcovský. Louče se se svým vysokým úřadem, vyzval lid, aby proti němu svědčil před Bohem a jeho zvolencem, zdali dopustil se bezpráví neb útisku nebo přijal-li úplaty. Veškeren lid zvolal: „Ničeho Jsi nám nezadržel, nikoho neutiskoval a od nikoho ničeho nepřijal.” Když úřední činnost Samuelova s tak velkou poctou uznána byla, napomenul ještě Israelity, aby vždy bohabojnými byli a Hospodinu s celým srdcem svým sloužili, I zakončil svoje napomenutí slovy: „Hospodin neopustí národa svého pro vznešené jméno své. Také já vždy dobrou a pravou cestu Vám ukáží.

Věrné plnění povinností Samuel mohl u vysokém stáří svém velice uspokojeně loučiti se svým úřadem soudcovským, jelikož veškeren lid jednohlasně jeho věrné plnění povinností uznal. Jíž v mládí nesmíme toho opomenouti, abychom povinnosti své věrně a svědomitě plnili, abychom ve stáří mohli zpět pohlížeti na život požehnaný.

Vítězství nad Filištínskými, Jonatanovo hrdinství

8.Sam I. kap. 13. 14. Saul vyvolil sobě tři tisíce lidu z Israele, dva tisíce byli u něho a tisíc u jeho syna Jonatana (יוֹנָתָן‎). Jonatan porazil hlídku filištínskou a tito vytáhli s vojskem k Michmašu, aby bojovali proti Israelitům. Také Saul svolal lid k boji do Gilgalu. — S útokem vyčkával sedm dní až do doby Samuelem určené; avšak když Samuel nepřicházel, roztrousil se lid. Tu Saul odhodlal se k útoku a obětoval. Když to se bylo stalo, přišel Samuel a činil Saulovi výčitky, že jednal proti příkazu božímu, nevyčkávaje jeho příchodu.

9. Statečný Jonatan však byl zanícen žádostí nepřítele napadnouti. Bez vědomí Saulova přiblížil se doprovázen svým štítonošem hlídce filištínských řka: „Hospodinu nic nepřekáží pomoci velkým a nebo malým počtem.“ S velkou námahou doprovázen svým štítonošem vylezl na strmé návrší a zabili as dvacet Filištínských. Tímto nenadálým útokem Filištínští byli pomateni a Saul dověděv se o tomto zmatku v táboře nepřátelském, rychle se přiblížil a přemohl veliké vojsko filištínské. Aby pronásledování nepřítele nebylo přerušeno, zapřísáhl král lid, že nikdo před večerem nesmí ničeho jisti. Jonatan o tom nevěda, pojedl málo medu, což Saul považoval za přestoupení jeho přísahy a bez ohledu vyřkl rozsudek smrti nad synem svým. Avšak lid nedopustil, aby Jonatan nějak byl potrestán, ježto svou myslí hrdinskou způsobil veliké vítězství.

Důvěra v Boha Také my jako Jonatan máme vždy býti naplněni důvěrou v Boha a při každém podniku mysliti na Boží pomoc. Zbožná víra: „Bohu nic nepřekáží, aby pomohl velikým a nebo malým počtem“ vzbuzuje v nás důvěru v Boha, kterouž i ve svízelích si zachováme pevnou mysl.

Důvěřuj v Boha s celým srdcem svým a neopírej se o svůj důmysl. (Přísloví Šalom. 3. 5.)

Saulův boj proti Amalekovi

10.Sam. I. kap. 15. Saul vedl také šťastné války proti jiným národům sousedním a vysvobodil Israele z moci jeho nepřátel. Starým nepřítelem Israele byli také Amalekité; už když Israel vytáhl z Egypta, byli jej napadli způsobem loupežnickým. Tu pravil Samuel k Saulovi: „Takto pravil Hospodin: Uvážil jsem, co Amalek učinil, jak Israel napadl na cestě, když vytáhl z Egypta. Tož jdi a poraz Amaleka, zatrať vše, co mu náleží.“ Saul vytáhl s velikým vojskem proti Amalekitům a porazil je. Avšak krále Amalekitů Agaga, kterýž byl velice ukrutným, ušetřil a také nejlepší brav a skot přivedl domů jakožto kořist. Když Saul po boji opět se vrátil do Gilgalu, přišel Samuel k němu a pravil: „Proč jsi neuposlechl hlasu Hospodinova a vrhl se na, kořist a učinil zlé v očích Hospodinových?“ Saul ospravedlňoval se, že za kořist vzal nejlepší brav a skot, aby jej Bohu obětoval. Tu poučil jej prorok: „Což Hospodinu více se líbí oběti než poslušenství jeho hlasu? Hle, poslušnost jest lepší než oběť, pozornost, lepší než tuk beranů. Poněvadž jsi povrhl slovem Hospodinovým, zavrhl tebe, že nemáš býti více králem.” Saul seznal, že jednal proti příkazu Božímu a modlil se k Hospodinu za přítomnosti Samuelovy a nejstarších Israele. Potom odebral se Samuel do svého bydliště Rámy a nepřišel více k Saulovi a byl zarmoucen, že tento neukázal se hodným jako král.

Sam. I. kap. 16. Svaté písmo klade nám za povinnost poslušnost vůči Bohu. Avšak poslušnost vůči Bohu má míti svůj důvod v lásce k Bohu a v bohabojnosti nikoliv však ve strachu před trestem. Jenom když Boha milujeme a uctivou bázeň k němu chováme splníme s celým srdcem jeho Božskou vůli a uposlechneme ho.

David byl pomazán (posvěcen) za krále. Saulova těžkomyslnost.

11.Poslušnost vůči Bohu Potom pravil Hospodin k Samuelovi: „Jak dlouho rmoutíš se pro Saule, jehož jsem přece zavrhl, aby nevládl více nad Israelem? Jdi k Išajovi (ישי‎) do Betléma, neboť jsem si jednoho z jeho synů za krále vyvolil.“ Samuel odebral se do Betléma a nejstarší města pozdravili ho přicházejícího slovy: „Tvůj příchod budiž ku smíru!“ Samuel pozval Išaje a jeho syny k hostině obětní; Když uzřel Eliaba, nejstaršího syna Išajova, myslil, že tento je zvolencem Božím. Avšak Hospodin pravil: „Neohlížej se na jeho postavu a jeho vysoký vzrůst; nikoliv jako člověk nepohlíží Bůh, neboť člověk vidí jen, co má před očima, Bůh však vidí do srdce.“ Išaj představil prorokovi svých sedm synů, avšak zvolenec Boží mezi nimi nebyl. Tu poslal pro svého syna nejmladšího Davida (דָּוִּד‎) kterýž pásl ovce a tento byl Samuelem na příkaz Boží pomazán za budoucího krále.

Vnitřní dobré vlastnosti člověka Člověk nemá posuzován býti podle svého zevnějšku, nýbrž podle svých vnitřních vlastností. Výrok písma svatého: „Bůh hledí do srdce“ učí, že vznešené srdce a čistota smýšlení činí člověka bohulibým. 12. Ode dne toho, kdy David byl za krále pomazán, byl naplněn duchem Božím; avšak Saula duch Božský opustil, stal se nevrlým a byl často těžkomyslným. Sluhové jeho radili mu, aby zapudil svoji těžkou mysl hudbou a odporučili mu Davida jakožto muže hudby znalého. Saul dal Davida zavolati ku dvoru svému a kdykoliv těžká mysl se ho zmocnila, hrál David na citeru a rozveselil tím rozrušenou mysl královu.

Neposlušnost vůči vůli Božské Duch Boží opustí člověka pro neposlušnost vůči vůli Božské; vznikají v něm výčitky svědomí, které mysl jeho naplňují tísní.

David vítězí nad Goliášem v souboji

13.Sam. I. kap. 17. Mezi Filištínskými a Israelity znova vypukl boj a nepřátelská vojska stála připravena k boji proti sobě. Tu vystoupil z filištínského tábora obr jménem Goliáš v plné zbroji a vyzval kohokoli z Israelitů k souboji. Zvolal na řady vojska Israelského: „Zvolte sobě muže, aby se mnou bojoval! Porazí-li mne, budeme my Vašimi otroky; jestliže já ho však přemohu, budete vy otroky našimi.“ Ve vojsku Israelském nevyskytl se však nikdo, kdo by se byl odvážil k souboji s Goliášem. Nejstarší tři synové Išajovi byli také ve vojenském táboře a Išaj vyslal jednoho dne k nim Davida, aby jim přinesl pokrmy. Goliáš opět vystoupil a opakoval svoji výzvu k souboji.

14. Když David pohrdlivá slova Goliášova uslyšel, pravil: „Kdož jest tento Filištín, že se posmívá řadám živého Boha?“ Tato mužná slova byla Saulovi oznámena a on poslal pro Davida. I prohlásil David zmužile a rozhodně králi, že chce bojovati s Goliášem. Když Saul namítal, že pro boj s Filištínem, kterýž je vojínem od mladosti své, ještě jest příliš mlád, odvětil David: „Pásl jsem ovce otce svého, tu přišel kdysi lev a jindy medvěd a odnesl jehně ze stáda; já však se pustil za ním, vyrval jsem mu kořist a zabil jej. Bůh, jenž mne vysvobodil z moci lva a medvěda, vysvobodí mne z ruky tohoto Filištína.” Tu pravil Saul: „Jdi tedy a Bůh buď s Tebou.“ Král dal jej obléci ve zbroj; když tato však v chůzi mu překážela, odložil zbroj tuto. Vzal toliko svou hůl, svůj prak a pět hladkých kamenů křemenových a předstoupil před Filištína.

15. Goliáš pohrdlivě díval se na Davida a zvolal naň: „Což jsem psem, že na mne přicházíš s holí?“ David odpověděl: „Ty přicházíš s mečem a kyjem, já však přicházím jménem Hospodina zástupů, Boha vojenských řad Israele, jimž jsi se posmíval. Celé shromáždění toto má seznati, že Bůh nepomáhá mečem a kyjem!“ David uchopil rychle kámen a prakem hodil jej na čelo Goliášovo, že tento obličejem k zemi klesl. Potom David přiskočil ku Goliášovi, vytrhl jeho meč z pochvy a usmrtil Goliáše. Když Filištínští uzřeli, že hrdina jejich jest mrtev, obrátili se na útěk. Israelité pronásledovali je až k branám Filištínského hlavního města Ekron a ukořistili tábor jejich.

Obhajováni cti našeho národa a vlasti David byl tím rozhořčen, že Goliáš se odvážil Israelity pohaněti. Aby obhájil čest svého národa, podniká obtížný boj: důvěra v pomoc Boží vzněcuje v něm zmužilost bojovati s obrem.

Dobro a čest svého národa a své vlasti pěstovati, máme i my vždy pohotově býti a když toho potřeba káže, všemi silami svými obhajovati.

Saulova nenávist proti Davidovi

16.Sam. I. kap. 18. 19. Tímto hrdinským skutkem získal si David lásky a přátelství statečného Jonatana a také Saul nedopustil, aby mladistvý hrdina vrátil se do domu otce svého. — Vojsko vracející se z vítězného boje bylo přijato s jásotem a ženy pozdravily krále a Davida slovy: „Saul porazil tisíce a David myriady.“ To však vzbudilo v Saulovi nenávist a od toho dne pohlížel závistivě na Davida. Dne následujícího Saul opět upadl v těžkomyslnost; David hrál před ním jako dříve a Saul dvakráte hodil po Davidovi kopím, avšak tento se vyhnul. Saul odstranil Davida od sebe a učinil jej nejvyšším náčelníkem vojska. V tomto novém postavení svém David byl stále šťasten, neboť Hospodin byl s ním; svojí udatností získal si lásky veškerého národa.

Hřích závisti Závist učinila Saula nešťastného a vedla jej k pronásledování Davida, jenž o vlast velkých zásluh si získal poražením Goliáše. Závist jest neřestí, zachmuřuje mysl člověka a pobádá jej k všelikým zločinům.

17. Čím více David si získal lásky národa, tím větší, byla nenávist Saulova proti němu. Saul odevzdal mu vedení válek s Filištínskými, doufaje, že David v boji proti nim padne. Také přislíbil mu dáti svou dceru za manželku, jestliže mu přinese sto zabitých Filištínů. David se vzchopil, zabil dvě stě Filištínských a dal je přinésti králi, načež Saul mu dal svoji dceru Michaelu za manželku. David ještě vícekráte vyznamenal se vítěznými boji proti Filištínům, čimž nevraživost Saulova proti němu ještě vzrostla. Po novém vítězství nad nepřáteli hrál David opět před těžkomyslným králem, kterýž hleděl kopím jej zasáhnou ti. David utekl domů, avšak Saul poslal posly, aby ho střežili a z rána ho usmrtili. Davidova věrná manželka Michaela spustila jej však oknem, takže šťastně vyvázl.

18. David utekl se k Samuelovi do Rámy a zpravil ho o všem, co Saul jemu učinil. Samuel odebral se s ním do školy prorocké v Najotu. Saul dověděv se o novém pobytu Davidově, vyslal posly, aby ho přivedli. Poslové byli však proroctvím žáků prorockých tak nadšeni, že i sami prorokovali. Marně vyslal Saul ještě jiné posly; neboť i tito prorokovali mezi proroky. Tu odhodlal se sám přijíti do Rámy. Avšak i jeho uchopil se duch božský a prorokoval před Samuelem, z čehož vychází staré přísloví: „Jest i Saul mezi proroky?“

Návštěva míst určených pro bohoslužbu Pohledem na prorokující žáky proroků mizí pomstyžádost v Saulovi a vzněcuje se v něm lepší duch, takže sám prorokuje. Návštěva míst určených pro bohoslužbu a vědy a styk se šlechetnými lidmi účinkuje vždy dobročinně na smýšlení a jednání naše.

Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, způsobí si neštěstí. (Přísl. Šal. 13. 20.)

Svazek přátelství mezi Jonatanem a Davidem

19.Sam. I. kap. 20. Když David i u Samuela ve škole prorocké necítil se bezpečným před nástrahami Saulovými, odebral se k svému věrnému příteli Jonatanovi a pravil k němu: „Co jsem učinil a co jsem prohřešil, že otec tvůj po životě mém baží?“ Jonatan přátelsky odevzdán Davidovi nabídl se vše podniknouti, aby ho zachránil. I usnesli se oba přátelé, že David o svátku novolunním, jenž připadal na nejbližší den, nezúčastní se královské tabule. Kdyby král se tázal po příčině jeho nedostavení se, měl Jonatan říci, že mu dovolil odebrati se k rodinnému svátku do Betlehemu. Z odpovědi královy měl pak seznati královo smýšlení proti Davidovi.

20. Po tomto rozhovoru s Jonatanem skryl se David na poli, aby tam vyčkával odpovědi přítelovy. Když při královské tabuli o dni novolunním místo Davidovo zůstalo neobsazeno, Saul ničeho neřekl; avšak i když druhého dne novolunního místo Davidovo zůstalo prázdné, tázal se Saul: „Proč nepřišel syn Išajův k hostině?“ Jonatan omlouval Davida, že mu dovolil jíti k rodinné slavnosti do Betlehemu. Prudce rozlobiv se obořil se král na syna svého: „Zvrácený, odbojný synu! Vždyť já to vím, že jsi zvolil syna Išajova ku své hanbě. Neboť dokud syn Išajův žije, nepotrváš Ty ani království Tvé. Nyní však pro něho pošli, neboť musí zemříti.“ Když pak Jonatan bráně Davida osmělil se tázati se: „Proč pak má zemříti? Co pak učinil?“ mrštil Saul ve vzteku svém kopí své po něm. Zarmoucen v srdci svém odebral se Jonatan k Davidovi a plačíce rozloučili se a Jonatan pravil: „Odejdi v míru! Co jsme sobě přísahali ve jménu Božím, trvejž mezi námi na věky.

Přátelství. Věrné přátelství osvědčuje se v nouzi. Jonatan nasazuje vlastní život hledí svého přítele Davida zachrániti. Jenom mezi šlechetnými, ctnostnými lidmi trvá pravé přátelství, kteréž jest nejkrásnějším poutem, jež člověka k člověku pojí.

Davidův útěk do kněžského města Nob a do země Filištínů

21.Sam. I. kap. 21. David na útěku svém přišel do kněžského města Nob. Knězi Achimelechu, jenž nevěděl o nepřátelství Saulově k Davidovi, bylo nápadným, že tento přichází bez jakéhokoliv průvodu. David předstíral, že král mu dal příkaz, o němž nikdo neměl věděti. Achimelech opatřil ho potravou na cestu a dal mu také meč Goliášův, jenž ve svatyni se choval. Dozorce pastýřů Saulových Edomita Doeg, jenž tehdy byl ve svatyni v Nobu, vše to pozoroval a vystoupil pak jako zrádce proti Achimelechovi.

Zavržitelnost lži Aby se zachránil, dovoluje si David lež z nouze, kteráž však měla strašný následek, způsobivši zahynutí rodiny Achimelechovy. Z toho sleduje naučení, že jakákoliv nepravda zavržitelná jest.

Od slova lživého vzdálíš se. (2. Mojž. 23. k. 7. v.)

22. Z Nobu utekl David do země Filištínů k Achisovi, králi z Gatu. Tu však hrozilo mu velké nebezpečí, neboť byl poznán jako vítěz nad obrem Goliášem. David hleděl se zachrániti lstí, předstíraje, že jest šíleným. Achis uzřev ho pravil ku svým služebníkům: „Což se mně nedostává bláznů, že tohoto ke mně přivádíte?“ David byv takto zachráněn zapěl ve zbožné mysli píseň díků Hospodinu; zanícen důvěrou v Boha modlil se: Hledal jsem Hospodina a vyslyšel mne a ze všech nesnází mých vytrhl mne. Blízek jest Hospodin těm, kteří jsou srdce zkroušeného a spomáhá těm, kteří jsou mysli stísněné.“ (Žalm 34., 5. 19.)

Další útěk Davidův před Saulem

23.Sam. I. kap. 22 David nalezl skrýše v jeskyni Adullam, kamž i celá jeho rodina za ním se odebrala. Tam shromáždilo se kol něho asi čtyři sta mužů, jimž se stal náčelníkem. Jako syn věrně odevzdaný pomýšlel věrně na to, aby chránil rodiče své před nástrahami Saulovými; odvedl je ku králi z Moabu, kdež byli bezpečni před pronásledováním.

Povinnosti vůči rodičům V Davidovi nalézáme příklad věrného plnění povinností vůči rodičům. Děti musí rodiče své milovati, ctíti, poslouchati a jim vděčnými býti. Tyto povinnosti mají býti dětem svaté i když dospěly a nestojí více pod ochranou rodičům. Láskyplné uctění rodičů má trvati i po smrti, z čehož pochází zbožný obyčej, že děti výroční den úmrtí svých rodičů vyznamenávají modlením se kadišu, rozsvěcováním zádušního světla a dobrými skutky.

24. Saul neustále usiloval vyšetřiti pobyt Davidův. Tu vystoupil dozorce pastýřů Doëg jako zrádce. Zpravil krále, že byl očitým svědkem, když kněz Achimelech v Nobu Davidovi dal potravu na cestu a meč Goliášův. Neprodleně dal Saul zavolati Achimelecha a všecky kněze v Nobu a obviňoval je z velezrady, že Davida podporovali. Marně prohlásil Achimelech, že nevěděl ničeho o nepřátelství krále k Davidovi. Saul rozkázal služebníkům svým, aby kněze usmrtili. Když tito se vzpěčovali ruku vztáhnouti proti kněžím Božím, vykonal Doëg králův rozkaz a toho dne zahynulo osmdesát pět kněží. Také v Nobu bylo všecko usmrceno, jenom Ebjatar (אֶבְיָתַר‎) syn Achimelechův zachránil se a utekl k Davidovi. Pln lítosti David doznal Ebjatarovi, že způsobil smrt všech osob jeho domu otcovského a slíbil jemu ochranu svoji.

25.Sam. I. kap. 23. David se svým mužstvem, které mezi tím vzrostlo na šest set osob, usadil se v tvrzích pouště Sif, kdež jej Jonatan navštívil a s ním svazek přátelský obnovil. Avšak Sifejští oznámili Saulovi, že David se u nich skrývá. Saul hned se svým lidem vytrhl proti němu. I zdálo se, že David tentokráte jest jistě ztracen, neboť byl již obklíčen mužstvem Saulovým. Avšak v největší tísni přišla mu pomoc Boží. Rychlý posel oznámil Saulovi, že Filištínští vpadli do země jeho, i byl nucen upustiti od pronásledování Davida. Z plna srdce velebil David Hospodina za záchranu: „Hle, Bůh je spomocník můj, Hospodin jest záštita života mého.“ (Žalm 54., 6.)

Davidova velkomyslnost vůči Saulovi.

26.Sam. I. kap. 24. Sotva se Saul vrátil ze své výpravy proti Filištínským, vytrhl opět s třemi tisíci muži pronásledovat Davida. David ukrýval se s lidem svým v pozadí velké jeskyně v poušti En-Gedi. Do jeskyně této přišel Saul, aby si odpočinul. Mužstvo Davidovo chtělo Saula přepadnouti, avšak David tajně ustřihl cíp pláště Saulova, nedopustil ale, aby se královi ublížilo, řka: „Od toho mne zachraniž Bůh, abych ruku vztáhl proti svému pánu, zvolenci Hospodinovu.“ Když Saul opouštěl jeskyni, sledoval jej David a zvolal: „Můj pane a králi! Dnešního dne Hospodin v jeskyni odevzdal Tě do rukou mých, já jsem však řekl: Nechci vztáhnouti ruky své proti svému pánu, neboť jest zvolencem Hospodinovým. Otče můj! viz zde cíp svého pláště v ruce mé; neboť že jsem toliko cíp Tvého pláště ustřihl a Tebe neusmrtil, z toho seznej, že nemám zlého úmyslu, Ty však bažíš po životě mém, abys mně jej odňal. Staré přísloví praví: Od bezbožníků přichází bezpráví; avšak moje ruka nepozdvihniž se proti Tobě!“

Tato slova uklidnila záštím naplněnou mysl Saulovu, i pravil k Davidovi: „Jsi spravedlivějším mne, neboť prokázal jsi mně dobré, kdežto já Ti křivdil. Bůh odplatiž Ti dobrým za to, co jsi mně dnes učinil.“

Smířlivost Počínání Davidovo vůči Saulovi skýtá poučný příklad smířlivosti.

Nemáme zlo odpláceti zlem, aniž hleděli se mstíti; křivdu nepřítelem na nás spáchanou máme velkomyslně odpouštěti.

Samuelova smrt. Nabal a Abigail.

27.Sam. I. kap. 25. Toho času zemřel Samuel a byl pohřben ve svém bydlišti Rámě. Veškeren Israel oplakával velkého proroka, jenž blahu svého lidu život svůj byl zasvětil. David tehdy odtáhl do pouště Paranu, kde se jemu nedostávalo potravin pro jeho mužstvo. Uslyšev, že bohatý Nabal na Karmeli stříhá ovce a ježto lidé Davidovi vždy ochránili stáda Nabalova, David vzkázal jemu, aby lidem jeho něco poslal z hostiny, kterouž byl připravil svým střihačům ovcí. Zatvrzelý Nabal odbyl posly Davidovy pohrdlivými slovy, řka: „Kdo jest David a kdo Jišajův syn? Mám já vzíti pokrmy své a nápoje své a dáti je lidem, o nichž ani nevím, odkud jsou!“ Když Davidovi vzkaz tento vyřízen byl poručil svému mužstvu, aby každý opásal se mečem, aby nevděčného Nabala potrestali.

Ctnost vděčnosti Nabal objevil se ve své nevděčnosti tak ničemným, že i pohaněl svého dobrodince Davida. Nevděk se nám oškliví; oproti tomu jest vděčnost za dobrodiní prokázaná krásnou ctností, již vykonávati člověku jest ctí.

Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho. (Příslovy Šal. 17. 13.)

28. Jeden ze služebníků oznámil Abigaile, ženě Nabalově, co se stalo a jak Nabal na posly Davidovy se obořil a jeho sama pohaněl. Rozumná paní poslala hned mnoho potravin Davidovi a sama táhla jemu vstříc. I potkala Davida a jeho mužstvo ubírající se cestou ke krvavé pomstě k Nabalovi. Slovy chytrými hleděla jej usmířiti, aby slávu svou neposkvrnil potrestáním nehodného člověka. David nahlédl, že by zlostí dal se strhnouti ku špatnému skutku a děkoval Abigaile za to, že přišedši jej odvrátila od toho zlého skutku. Abigail vrátivši se nalezla Nabala zcela opilého při hostině. Druhého dne z jitra oznámila mu, do jakého nebezpečí se vrhl svou lakotou, čímž se velice ulekl a za 10 dní zemřel. David pak pojal Abigaiiu za manželku.

Účinek moudré řeči Moudrou řečí odvrátila Abigail neštěstí od domu svého a usmířila hněv Davidův.

Moudrostí sdělán bývá dům a rozumností upevněn. (Přís. Šal. 24. 3.)

David šetří opětně života Saulova

29.Sam. I. kap. 26. Sifejští přišli opět k Saulovi hlásit, že David se ukryl na pahorku Chachila před pouští. Tam vytrhl Saul a utábořil se na pahrbku Chachila. David za noci provázen Abišajem vloudil se blízko ležení a nalezl Saula v tvrdém spánku a kopí jeho vetknuté bylo v zemi u hlavy jeho; také vojevůdce Abner a veškeré mužstvo spalo, ležíc vůkol krále. Abišaj chtěl Saula zabiti, avšak David pravil k němu: „Kdo vztáhl ruku svoji na pomazaného Hospodinova a nebyl za to trestán?“ David vzal kopí a číši vodnou od hlavy Saulovy a vzdálil se nepozorován s Abišajem, kdežto všichni ještě spali. Z velké vzdálenosti od tábora volal David s vrcholku hory k Abnerovi: „Kdo jest tobě rovný v Israeli? Proč jsi ale nebděl nad pánem, králem svým? Hledej přec, kde jest kopí a vodná číše králova?“ Saul poznal hlas Davidův i pravil: „Jest to hlas Tvůj, můj synu, Davide?“ Tento odvětil: „Ano, můj hlas, můj pane a králi! Proč pak pronásleduje pán můj svého služebníka? Neboť co jsem učinil a co je zlého v ruce mé?“ Opět doznal Saul, že velice chybil a slíbil, že Davidovi více neublíží. Saul poslal si pro kopí své a vrátil se k místu svému; i David odtáhl.

David v Ciklagu, válka mezi Filištínskými a Israelity

30.Sam. I. kap. 27―31. David obával se, že by přece někdy mohl upadnouti v ruce Saulovy. Aby tedy před jeho pronásledováním bezpečným byl, vytáhl se svými 600 muži do země Filištínských, Král Achiš přívětivé ho přijal, domnívaje se, že David u lidu svého se učinil nenáviděným a že tedy na věky zůstane jeho služebníkem; i vykázal jemu město Ciklag za bydliště. Když opět nový boj vznikl mezi Filištíny a Israelity, nařídil Achiš Davidovi, aby s ním vytáhl do boje. Tím David se dostal do velké nesnáze, jelikož proti lidu svému bojovati nechtěl a přece rozkazu Achišovu vyhověti musil. Z této nesnáze byl však vysvobozen knížaty filištínskými, neboť tito prohlásili Achišovi, že David nesmí s nimi vytáhnouti do boje, on by nebojoval proti, nýbrž pro Israelity.

Saul a čarodějnice v Endoru

31. Vojska Filištínská a Israelská postavila se proti sobě k boji. Saul, jenž jindy s velkým hrdinstvím stál v čele svých zástupů vojenských, tenkráte vida nepřátelské síly válečné, byl malé mysli. Napaden byv těžkomyslností, odebral se provázen dvěma muži za noci do Endoru k čarodějnici. Saul sice, poslouchaje božského příkazu, dle něhož dotazování se čarodějníků jako pověra bylo přísně zakázáno, všecky čarodějníky a kouzelníky ze země vyhnal; avšak jeho zoufalství a rozpaky dohnaly jej opět k této pověře. Žádal na čarodějnici, aby mu Samuela vyčarovala. Tato počala náhle křičeti a volati. „Vidím božskou bytost ze země vystupovali.“ Saul domnívaje se, že jest to Samuel, ustrašen uslyšel zvěstování: „Bůh dá Israel do rukou Filištínských a zítra budeš Ty se syny svými u mne.“ poněvadž Saul celý den ničeho nepojedl, byl zmalátnělý až do umdlení a musil něco pojísti, aby se mohl navrátiti.

Zhřešení modloslužbou a pověrou V druhém z desatera přikázání, kteréž jakoukoliv modloslužbu zakazuje, jest též zakázána pověra. Kdo věří v kouzelnictví, zlé duchy a jiné podobné nesmyslné věci, proviní se pověrou.

Nebude nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrze oheň, ani věštec ani planetník, ani čarodějník, ani kouzelník. (5. kn. Mojž. 18. 10.)

V druhém přikázání jest též vysloveno, že Israelité mají se zdržeti nemravu pohanských národů. (חוּקּוֹת הַגּוֹי‎).

32. Nežli Filištínští počali útok, prohlásil Achiš Davidovi, že musí se s mužstvem svým vrátiti do Ciklagu, poněvadž filištínská knížata nesvolují, aby se zúčastnil boje. Byv tři dny vzdálen, vrátil se David se svým lidem do Ciklagu; avšak k leknutí svému shledal město spálené a vydrancované a ženy a děti a mezi nimi též ženy Davidovy byly v zajetí odvedeny. Lidé Davidovi byli velice zarmouceni nevědouce ani, kdo město oloupil; David však posílil mysl svou nadějí na brzkou pomoc v útisku a v nouzi. Rychle odhodlán vytrhl se svými lidmi vyhledat nepřítele a dověděl se od egyptského muže, že loupeživí Amalekité město Ciklag vyplenili a spálili. David přemohl Amalekity úplně, zachránil vše, co byli uloupili, a ženy a děti přivedl opět do Ciklagu zpět.

Výhled k Bohu. Jako David ve své tísni posílil mysl svou nadějí na božskou pomoc, tak i my v nouzi máme s důvěrou pohlížeti k Bohu.

Tím nabýváme klidu v mysli a síly nalézti pravý prostředek ku odvrácení zla.

Smrt Saulova a Jonatanova

33. Vojska Israelská a Filištínská srazila se na hoře Gilboa. Bitva vypadla nešťastně pro Israelity, mnoho padlých pokrylo bojiště, také statečný Jonatan a dva jeho bratři zemřeli smrtí hrdinskou. Saul obával se, aby nepadl živ do rukou nepřátel i řekl svému zbrojnoši, aby jej usmrtil. Poněvadž však tento nechtěl meče svého vztáhnouti proti králi svému, vrhl se Saul sám na vlastní meč. Naplněn bolem nad smrtí svého královského pána, vrhl se také zbrojnoš jeho na meč svůj a zemřel. Filištínští nalezli druhého dne mrtvolu Saulovu a jeho synů a na znamení vítězství přibili je na zdě Betsanu. Když obyvatelé Jabeše v Gileadu, který Saul při počátku své vlády vysvobodil z rukou nepřátelských, toto uslyšeli, vykonali krásnou povinnost vděčnosti vůči králi svému. Stateční mužové přišli za noci do Betsanu, sňali mrtvoly Saulovy a jeho synů se zdí městských, dopravili je do Jabeše a tam je spálili. Kostry pohřbili pod tamaryškem a postili se 7 dní světíce smutek.

Sebevražda jest nejvíce hříšnou. Saul nechtěl za živa upadnouti do rukou nepřátel, pročež sám si vzal život. Filištínským tím ušla vítězosláva, že se zmocnili krále Israelského živého. Avšak byla to přece sebevražda a sebevražda dle nauky našeho náboženství jest velikým hříchem.

Pohřbení mrtvých a smutek za mrtvé. Obyvatelé Jabeše prokázali Saulovi a jeho synům poslední službu a láskv zachránivše jejich mrtvoly a pohřbivše je s veškerou ctí. Jest to zbožný náboženský skutek prokázati zemřelým poslední službu z lásky, a pečovati o čestné jich pohřbení.

Smutek za zemřelé jest rovněž zbožnou náboženskou povinností. Smutek nad úmrtím nejbližších příbuzných trvá třicet dní, z nichž prvních sedm dní po pohřbu zesnulých se zachovávají jako smutek přísný. Smutek nad úmrtím rodičů trvá ohledně některých předpisů celý rok.