Tanec na stožáru/Skvělý boxer

Tanec na stožáru
Pampe Grande	Skvělý boxer	U napajedla

Údaje o textu
Titulek:	Skvělý boxer
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Tanec na stožáru Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Albatros, 1979
Licence:	PD old 70

„Opékáš si ho na rožni?“

„Zaraz mu tanec, Marvine!“

Do ringu létají výkřiky jako ocelové hřebíky.

„Propal mu tričko!“

„Ukaž mu cestu rájem!“

Ačkoli Braz Ortega bojuje už jedenácté kolo, nepřestávám ho obdivovat. Je to skvělý borec! Předvádí dokonalou práci nohou! Dech, se kterým by mohl běhat maratón! A mistrné přechody z útoku do obrany.

„Podplatili tě, že nebiješ?“

„Marvine, dej mu hák! Hákem pod bradu!“

O přestávce před posledním kolem nikdo v hledišti nepochybuje, že Braz, na němž není vidět kapka potu, bude vítězem.

Konec dvanáctého kola. Rozhodčí popadá oba rohovníky za zápěstí a zdvihá Ortegovu ruku!

A přece, jako většina diváků, odcházím s pocitem, že cosi není v pořádku. Při své výkonnosti mohl Braz Ortega poslat soupeře k zemi ve třetím kole!

„Tvůj bratr je pozoruhodný boxer,“ říkám ráno v dílně.

Celé Valparaiso žije mistrovstvím Chile a barvírenský dělník Alberto Ortega je na svého bratra velice pyšný: „Jak to myslíš?“

„Tak, jak říkám. Braz hodně umí. Ale nedokáže se tvrdě prosadit!“

Alberto dá na můj úsudek. Před týdnem byl svědkem, jak jsem si to v dílně rozdal s klubovým přeborníkem.

„Počkej, dnes večer to bude zajímavější!“

Sál je nažhaven zápasy nižších vah. První gong! Přicházejí maséři. Druhý gong! K ringu se prodírá zástup bílých postav: čtyři rozhodčí, štíhlý Ortega a černoch Jim Trant.

Všechny zápasy byly vyhlášeny na dvanáct tříminutových kol.

Bodavá světla nad ringem. Gong! Oba borci vyskočili z rohových sedaček. Obcházejí kolem sebe. Jako šelmy číhají, kdy se do sebe zakousnout. Padlo pár ran — první kolo končí.

Vykláním se k nižším řadám sedadel a vidím Alberta. Je zachmuřený. Ted pohlédl ke mně a rychle zase sklonil hlavu.

„Podvod!“

„Třetí kolo bez pořádné rány!“

Diváci křičí, pískají. Nestojí o podívanou oplývající technikou a rohovnickým důmyslem.

„Bouchni, Ortego! Zab ho!“

Braz zrychlil tempo. Přesnými, citlivými údery zpracovává černochův hrudník a obličej. Rozhodčí mu připisují body. Je vidět, že Trantovi ubylo sil. Často se do Ortegy zavěšuje. Jako by sám nalétal na jeho přesné rány.

Šesté kolo. Černoch padá do provazů! Diváci v mžiku promíjejí borcům váhavý začátek; jásají, řvou. Trant při nezdařeném útoku sklidil údery na čelist a mezi oči. Z úst se mu řine krev. Sesouvá se z provazů na žíněnku. Jedna, dvě, tři, čtyři! Ale co to? Braz Ortega si sahá ke spánkům, potácí se, po levičce se sune k zemi. Těla obou borců leží vedle sebe na okraji žíněnky.

Rozhodčí odpočítává Tranta: „… osm, devět, deset!“

„ … sedm, osm, devět, deset!“ odpočítává Ortegu.

Sál šílí. Dupe. Ječí. Tohle se jen tak nevidí! Oba borci jsou k. o.! V dolejší řadě se zvedl Alberto a prodírá se uličkou k východu. Jistě jde do šatny; lokty si razím cestu za ním.

Maséři omývají boxery velkými houbami. Od východu vidím, že Ortega již procitl, stojí uprostřed ringu a rozhodčí zvedá jeho pravici. Zvítězil.

„Zanechte boxu, pane Ortego!“ říkám v kavárně, když jsme setřásli houf fanoušků. „Obdivuji vaše nohy, dech, rychlost… Určitě najdete jiný druh sportu, který vám bude lépe vyhovovat!“

„Když nestojím jednou týdně na žíněnce, nežiju,“ říká Braz Ortega. Před chvílí se mu Alberto dušoval, že mi nic neprozradil. „Začali jsme jako kluci. Já toho později nechal a Braz trénoval se strýcem. Miluje box.“

„Poslyšte! Jste Albertův přítel?“ znovu se ke mně obrací Braz. „Neříkejte, prosím vás, nikomu, co víte. Noviny by vám takovou senzaci dobře zaplatily! Ale potom: rozhodčí, soupeři… Už nikdy bych nesměl do ringu!“

Nevím, jak dlouho se oběma bratrům podaří udržet v tajnosti, co já postřehl po dvou zápasech. Nicméně zvedám ruku a přísahám, že budu mlčet o tom, že boxer Braz Ortega, jakmile spatří krev, omdlí.

Viděl jsem v příštích letech mnoho pěkných utkání, ale žádného Ortegu. Byl to úžasný chlap! Bojoval vždycky nejen se soupeřem, nýbrž také s diváky, kteří ho vypískávali, neboť v jeho stylu postrádali tvrdé, zraňující údery. Ortega především bojoval proti své vlastní síle i slabosti.

V Chile skončil druhý; v čistotě stylu však nemá na světě konkurenci.