Svatá Bohèma

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Svatá Bohèma
Autor: Théodore de Banville
Původní titulek: La Sainte Bohème
Zdroj: Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 28–30.
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

…On zpíval hlasem zvučným,
na nějž jsme odpovídali v sboru:
Ať žije Bohèma!

G. Sand, Poslední Aldini

Roj světlušek ve každém kroku,
jdou s duší hrdou v květném luhu,
ve společnosti bujných druhů
a dívek starých šestnáct roků.
Jich kroj, kde barvy duha mění,
a krása jejich do nadšení
a do radosti kouzlí svět,
jak vážek třpytných roj nad zřídly,
a tento refrain bije křídly,
v jich polibků se mísí let:

S námi se miluje, zpívá, pije,
nám všickni ptáci bratry slují,
Ať zřídla šumí, lilje bují
a svatá Bohèma ať žije!

Vám děti lyry, děti dláta
vám Bohèmové bouřné zdary!
vám skráň osmáhly léta žáry,
vám v očích plá zář slunce zlatá!
Nám dědem, prvním v našem kruhu,
byl tys attický dobrodruhu
bez krbu, blázen, v žití svém
jsi toulal se, skráň kvasu pěnou
a krví boha potřísněnou,
zpit vínem jsa i geniem!

S námi se miluje, zpívá, pije,
nám všickni ptáci bratry slují.
Ať zřídla šumí, lilje bují
a svatá Bohèma ať žije!

Ó bledé milky, povězte mi,
čím ještě zdobit vaši krásu?
Čím luzný nelad vašich vlasů?
Zda demanty, zda lilijemi?
A jest-li skvostů postrádáme,
jichž květnou září zdobit máme
ty proudy zlata, úbělu:
my půjdem, cestující smělí,
strhnouti sluncí zástup skvělý
až v ráj pod paty andělů!

S námi se miluje, zpívá, pije,
nám všickni ptáci bratry slují.
Ať zřídla šumí, lilje bují
a svatá Bohèma ať žije!

Na tajný problém pijme, pějme!
Na krásky pijme zlatovlasé!
Jak veřejný sad v každém čase,
kdo první přijde, vše mu dejme!
My jednou uzříme den vzpláti,
kdy otroci se budou smáti
svým okovům; kdy volný svět
na hlavě růže, v tanci nohu
si bude na smír starých bohů
ve svorném plesu připíjet!

S námi se miluje, zpívá, pije;
nám všickni ptáci bratry slují.
Ať zřídla šumí, lilje bují
a svatá Bohèma ať žije!

My, jenž se boha nebojíme
jak sobci ve svém nerozumu,
my z ohromného města šumu
výš vesele ve azur zříme!
Nechť umřeme! Leč vševládnoucí
ty přírodo, ó matko skvoucí,
jíž patřil celý život náš,
ty ze popelů našich líných
si skleneš zeleň hájů stinných
a skvostných kytic naděláš!

S námi se miluje, zpívá, pije,
nám všickni ptáci bratry slují.
Ať šumí zřídla, lilje bují
a svatá Bohèma ať žije!