Strom v květu/Faun

Strom v květu Josef Hora
Proměna	Faun	Na tygří kůži

Údaje o textu
Titulek:	Faun
Autor:	Josef Hora
Zdroj:	HORA, Josef. Strom v květu. Praha: Fr. Borový, 1920. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Index stran

Faun

Očekávám tě pod větvemi.
Smysly mé
studánka vody čisté jsou.
Ruce mé páky, vzpírající
břemeno smutku do modré radosti
výšin.

Bradu zamyšleně otírám o kolena,
mezi prsty probírám jiskřící srst,
na čas lásky očima blýskaje
a básníka v sobě našed.

Ó, ty,
jíž pod bílými plameny nohou
praskají suché trávy, jak blížíš se,
boky houpají se
sladkými rytmy básní Ovidiových
a z podpaží
zlaté chmýří v tmu světélkuje ti,
rci, co mi přinášíš,
běloramenná?

Z tvých přicházejících očí čtu závrať a závrať.
Závrať
plachého pohledu na kamenná města,
jež udusila tvé povzdechy,
závrať
tichého pojď, pojď, pojď,
jímž volaly háje sestru svou,
závrať,
již neseš mi v klíně a na rtech,
můj světlooký ohni!

Pojď!
Na louce, kde pramen si zpívá,
kde závrati není,
opět naleznu děsem měst, hájů lahodou ztuhlý
svůj jazyk.

Ať třískají hromy! řve divoká zvěř! tím líp.
Ať umní řemeslníci na tržištích
tepají stříbrné pásy, cinkot náramků,
nechať rozšafní v kurii starci
váží zákony, smlouvají řády,
oddělují od zrna plevel, zlé od spravedlivých,
nechať knížata hýří, otroci slouží jim,
lupiči na plachetnicích
plují, kde by urvali zlata kus,
tím líp.

Smutná, dvakrát rozveselíš se,
hlubiny do výše popatříc,
z temnoty lidské duše
v jas hmoty!

Pojď!
Moje smysly se toulaly světem,
bohové nevzhlédli na ně,
bohů neuzřel jsem.
Živoucí!
Srdce na dlani, poslušná rozkvětu,
jdeš probudit boha v mém těle.

Dvojzpěv můj a tvůj
bude hovor s tichem stvoření,
bude modlitba slunci, jež zaselo nás
v brázdy svatého masa,
napájelo mlékem, větry ovinovalo,
kalilo mrazem.

Prostí, nazí, bezelstní,
jsme hmota a světlo, tvar a víření
božské lýry.

Ó, nech, ať zníme!