se teprv podivíme těm všelijakým ústrojím a nástrojům, těm průchodům a můstkům, těm kožkám a kůstkám, po kterých se každé otřesení k nervu, k čidlu sluchovému musí dostati, má-li duše o tom zvěděti. — Podívejme se tedy, jak k tomu celé naše ucho, jedno i druhé zevnitř i vnitř spořádáno jest! Výkres zde podaný nám ty hlavní jeho části ukazuje.
Zevnitř vidíme boltec a, co obyčejně ucho jmenujeme, t. chrustavku koží potaženou na způsob mušle neb lastury prohloubenou. Jest boltec k jímání aneb chápání vlnek vzduchových uzpůsoben a může se také pohybovati, ač u lidí málo kdy toho viděti. Jímajíť se zevním uchem ve vzduchu otřesením učiněné vlnky, aby v dostatečné míře dále do ušní roury aneb zvukovodu přišly. Tato roura b, jsouc chloupky a tak zvaným ušním mazem chráněna, vine se závitkem do vnitř a uzavírá se trojnásobnou kožkou, šikmo na způsob bubínku napnutou, t. blanou bubínkovou c. Tou se vnějšek ucha od vnitřku odděluje.
Za ní jest dutina bubínková, ze kteréž vychází trubice zvaná Eustachova d do úst jdoucí; pak jsou v ní troje kůstky: kladívko e, kovadlinka f a třmen g od své podoby tak pojmenované. —
