Trubicí tou přichází též zevní vzduch do bubínkové dutiny; protož nahluchlí aneb velikou pozorností ujatí při poslouchání ústa otvírají a bez pochyby také za tou příčinou, když mluvíme aneb zpíváme, sami sebe lépe slyšíme, a proto také přihluchlí polohlasitě mluvívají. Na bubínkové bláně leží kladívko svými malými svaly pohyblivé; to pak se dotýká kovadlinky a ta spojena jest se třmenem, kterýž svou spodní částí oblé okenko h zahrazuje a takto spolu s blánkou kulatého otvoru i do šnekové roury vedoucího dutinu bubínkovou od třetího oddělení uzavírá. — Za oním okenkem počíná třetí vlastně vnitřní oddělení, totiž bludiště. Tož má v sobě síň, ježto dělí závitek čili rouru šnekovou k více na zad ležící od tří polokruhových rour l, které více k předu položeny jsou. Závitek a roury jsou duté, končíce se otvory svými v síni bludiště, do něhož sluchový nerv m z mozku přichází. Celé bludiště jest do vnitř skalné části spánkové kosti jako vryté a naplněné vodou řečenou sluchovou, v nížto nerv takořka plove a chráněn jest před přílišným dojímáním.
Sluchové ústrojí jest velmi rozmanitě a uměle složeno, a ač při něm všecko vyzkoumáno není, předce zajisté se má, že naše slyšení tím se stává, že otřásáním hmotných věcí ve vzduchu vlnky se dělají, ty že zevním uchem se zachycují, do ušní roury, ve zvukovodu se shánějí, na bubínkovou blánu nalehají a jí otřásají. Tato pak své otřesení po kladívku, kovadlince a třmenu do bludiště sprovází, kdežto nerv dotknut bývá, a duši o každém dojmutí zvěstuje. Duše uznamenavši to dojmutí, sobě je představuje, slovem: my něco slyšíme.
Pro lepší jasnost okažme si to v jistém příkladě. Pustím-li kámen na stůl, bouchne to; slyším bouchnutí. To jest hned slyšeti, sotva že kamen dopadnul. Stalo se takto: Kámen pádem svým otřásl stolem, stůl otřásl vzduchem, jenž okolo něho jest; vzduch pak maje mnoho a stálé pružnosti pohyboval se rychle dál a dále, podobně jako když vodou se hne, vlnitě na všecky strany, až přišel také k mému uchu. To ho jak možná mnoho mušlí nabralo a do ušní roury přivedlo, kdež pak dotknul se bubínkové blány, kteráž své otřesení dále s kladívkem, to pak s kovadlinkou a ta zas s třmenem sdělila až do oblého okenka, odkud potom do bludiště přešlo, k nervu došlo a ten posléze o tom duši oznámil. Duše si zvuk ten, t. bouchnutí to představila, a já vím o tom, že kamenem na stůl bouchnuto.
Jak všecko to v hlavě, v uších i v mozku se děje, jmenovitě při všech těch rozmanitých zvucích, nedá se v tom oka-
