zápach; zrakem barvu a z části jako doplňkem prvního též podobu, velikost a vzdálenost. Hmat seznamuje nás s povrchem předmětův, chuť, pokud ve vodě rozpustitelné jsou, s jejich lučebnou povahou; čich nejútlejší části vzduchové vyšetřuje; zrak pestrost, barvitost jejich stíhá a hmatu měřiti je pomáhá. A jako hmatem, chutí, čichem, zrakem jisté vlastnosti na věcech pozorujeme: podobně sluchem o jejich zvuku neb hlasu se dozvídáme, t. jaký zvuk aneb hlas ze sebe vydávají, zvíme. — A táže-li se kdo, jak se to asi stává, odpovídáme takto:
Jsou totiž všecky hmotné věci tak spořádány, že sebou buď jemně buď hrubě dají otřásati; neb jsou více méně pružné neboli elastické. Že tomu tak, můžeme se při každé věci přesvědčiti, při té nejtvrdší aneb nejhustší na př. při železe, oceli, jakož i při té nejměkčí aneb nejřidší, ku př. vodě, páře a jiných látkách. Ovšem že mezi pružností jednoho tělesa a mezi pružností druhého veliký rozdíl bývá. Tak jest na př. ocel velmi pružná, obzvláště tence vytažená, ješto se jako struna dlouho otřásá neboli chvěje, kdežto zase hlína nepatrnou, na první pohled žádnou pružnost na sobě neokazuje. Mezi všemi hmotami jest vzduch nejpružnější, takže kdykoliv byl stlačen a opět uvolněn, hned se roztahuje; kteroužto vlastností slouží nám při slyšení, stává se prostředníkem či ústředím mezi uchem naším a slyšitelným předmětem.
Vzduch jest všude, všecky věci obkličuje a proniká; proto kterékolivěk těleso se otřásá, otřásá spolu vzduchem, a naopak otřesené povětří otřásá částicemi těles. Otřásání toto neboli pohybování se vždy dle otřásání tělesa i naopak řídí. Otřesený aneb pohnutý vzduch přichází na způsob pohnuté, vlnící se vody do ucha a po mnohých cestách a stupních sděliv pohnutí své se vším sluchovým ústrojím dotýká se sluchového nervu, a ten v mozku o pohnutí či otřesení tom duši zvěstuje, kteráž při tom uznamená zvuk aneb hlas té jisté věci.
Abychom tedy nějaký zvuk slyšeli, jest k tomu třeba: 1) nějaké pružné věci, ta aby 2) se otřásala a své otřásání 3) se vzduchem sdělila; ten pak aby sám jsa taktéž otřásán 4) do zdravého ucha se dostal a tam 5) vším příslušným ústrojím taktéž pohnul, aby 6) toto dotklo se sluchového nervu, kterýž konečně 7) otřásání to (ve vzduchu věcí způsobené) do mozku sprovodí a 8) duše naše ze všeho toho, jsouc na to pozorlivá, zvuk na nějaké věci uznamená, totiž: my slyšíme zvuk věci.
Jak viděti, jest velmi mnoho k tomu zapotřebí, abychom nějaký zvuk slyšeli. A což teprv, když se do ucha podíváme? Tu
