a celé tělo její zachvělo se jako radostí, že uzřela syna svého. Modrý plášť svezl se jí s ramen, bílá, stříbrná ňadra, jež byla syna člověka kojila, obnažila se; zdálo se, že se dmula radostí a slastí, a když pak se rozevřela, uviděl všecken lid srdce její z rubínu, protknuté zlatým mečem, a dvanáct bílých ptáků jako sníh vyletělo s šumem z prsou stříbrných a kroužilo v zlatém slunci a nořilo se do modrých nebes. Za jásotu lidu, pění hymen a hlaholu zvonů zahalila dívka, kterou Amil miloval, opět sochu závojem a pláštěm.
Zatím rozevřela se těžká, malovaná, pozlacená vrata dómu dokořán a celé mraky vonného kadidla vznášely se ven do letního vzduchu; šerem chrámu svítila nesčíslná světla tak přeslavně, jako hvězdy v době vánoční, když nebesa a lidé velký slaví svátek Spasitelův, a sladké, tajuplné kouzlo srdce člověka a celou přírodu prochvívá. Bez hluku, tiše, s dechem zatajeným vešel lid pod vysoké klenby dómu. Štíhlé sloupy jako palmy vyrůstaly tam do výše a nesly sloupy jiné, a smělé oblouky, lesknoucí se zlatem a všemi barvami, je spojovaly; celé nebe andělů a svatých z nejčistšího kamene bylo zde stan svůj rozbilo. Co tu sladkých tváří Serafů hledělo ze zlaté půdy! Co zde bylo nevídaných rajských ptáků a květin nejskvělejších barev! Zde stálo skupení mučednic s korunami z ametystů a topasů, tam klečeli temnorouší poustevníci pod stromy, a lvi a tygři
