Kelvin matku lašťovčí, jak staví útulný svůj dům ve svaté jeho dlani. I nevstal stařec a nehnul dříve rukou, až když mladí ptenci se byli proklubali k světlu zlatému a s matkou odletěli mezi růže do zahrady klášterní…
Tak končil Raul svůj zpěv, a Orlandin prohlásil jej za vítěze a vedl jej pod baldachýn, kde Belisanta snila. Belisanta otevřela zlatou skříň a celá síň plnila se vůní ambrovou; ponořila bílou svoji ruku v zářící poklad drahokamů ve skříni a vyňala dva velké agaty a růži z rubínů, porosenou drobnými perlami, a podala Raulovi co odměnu za jeho zpěv. Raul poklekl před ní a děkoval, avšak tvář jeho byla smutna: viděl, že Belisanta písni jeho ani nebyla naslouchala; ale Gaston zajásal, zpozorovav slabý úspěch přítelův.
Brzy po ukončeném zpěvu zazněly fanfary a kotle zavířily; bylo to znamení, že počíná kvas. Pážata, oděná v modrý aksamit s malými čapkami z bílých pavích per na zlatých kadeřích, přinášela dámám stříbrná umyvadla a překrásné nádoby práce umělé, naplněné růžovou vodou, a dámy omočovaly si bílé ruce ve vonné vodě. Raul odňal jednomu z pážat nádobu a lil sám obsah její na liliové prsty krásné Belisanty. Zpozoroval na malíku levé její ruky nepatrný zlatý kroužek s drobným safírem.
„Přisámbůh, krásná dámo a paní mého srdce!“ zvolal Raul, „přisámbůh, že bych nejen agaty svoje a růži rubínovou rád za
