plnou tužeb mystických. Když se slunce chýlilo k moři, povstali jsme a jali se sestupovati s hory. Vedl jsem Thorgerdu, a když jsme svoje koně nalezli, vsadil jsem ji na onu klisnu, která byla březové dříví nesla, jež labutí roucho valkyriino byla obrátilo v popel.
Vrátili jsme se na Nidaros; z popelu jeho čnělo jen několik začmouzených stěn, ale Thorgerda vedla mne do podzemní skrýše, nacházející se ve skále, kde věž Sigelindina byla někdy stála; podivil jsem se nashromážděnému tam bohatství všeho druhu: celé kupy zlatých a stříbrných nádob tu ležely, a perle a drahokamy, které by byla Thorgerdě každá královna záviděla. Thorgerda kázala Asbjarnovi, aby vše naložil na koně, a po celodenním odpočinku dali jsme se ve společnosti starého Asbjarna a mého zbrojnoše, který se byl po celý čas mé nepřítomnosti v jeskyni na blízku skrýval, do přístavního města.
Nalezli jsme koráb, který do Norska plul, a rozloučili jsme se se starým dobrým Asbjarnem, odměnivše jej bohatě za věrné služby. —
Radost královny Astridy neměla mezí, když jsem jí Thorgerdu přivedl, a za týden po našem příjezdu slavil se hlučně a okázale sňatek náš. Brzy na to rozloučili jsme se s královnou Astridou a jejím dvorem a odebrali se na můj hrad do sladké drahé vlasti…
