Vroucí bystřiny a šlehající plameny byly tvrdě umrzlý sníh tak prorvaly a proryly, že vysoko klenuté, v slunci se třpytající oblouky tvořil, a přišel-li jsem na místa tak žhavá, že jsem palčivosti jejich nesnesl, utíkal jsem se pro ochlazení do sněhu.
Uprostřed jícnu ležela skála černá jako noc a z pod ní vycházel dým. Na té skále zahlédl jsem čarovný pás Thorgerdin; kolem ní byla půda tak horká, že jsem na povrchu jejím státi nevydržel. K tomu dusily mne sirné páry; ale přistoupil jsem přece odhodlaně k samé skále, ač se zem pode mnou chvěla a rachot hromu se odtamdud po celém jícnu rozléhal. Chopil jsem se pasu a skočil zpět tak daleko, co síly mé stačily. Byl nejsvrchovanější čas, neb v okamžiku tom otevřela se zem blízko skály, hrozné plameny, vařící se voda a ohnivé kameny lítaly do vzduchu, a smyslů zbaven klesl jsem k svému štěstí do sněhu.
Tam ležel jsem jen několik okamžiků, ale krátká tato doba dostačovala přivléci zdráhajíci se moji mysl na samý pokraj duši zničující šílenosti! Nikdy nevysvětlím si úplně, co se v strašlivé oné chvíli se mnou dálo, vím toliko, že jsem zíral zsinalé hrůze tváří v tvář. Přeludy a vidiny rojily se z ohně, z dýmu, ze země, a děsily mne, až tlukot mého srdce se zastavoval. Bylo mi, jako by za chvění se a kolísání rozzuřené sopky obrovské ruce čehosi neviditelného a neobsáh-
