To znamená, že jest Thorgerda pro vás ztracena a duše její oloupena o věčnou spásu, nezachrání-li starý Asbjarn ji a vás!“
Táhl mne za sebou, a následoval jsem ho poslušně jako dítě. Nevím, kde jsme koně nalezli, ale než jsem si byl vědom, jel jsem s Asbjarnem v stínu podél vrchů, nestaraje se o hořící hrad, o hučící vichr a volající lid.
Když jsme as hodinu jeli, počal Asbjarn takto mluviti: „Vím, kde otec Olafův rubáš i pás zakopal; byl jsem mu při tom nápomocen a přísahal jsem, že dle sil svých se o to zasadím, aby nepadly čarotajné tyto věci do rukou nepovolaných. Skryl pás na východním a rubáš na západním boku sopky. Jediná naše spása záleží tedy v tom, že dorazíme dříve než Thorgerda k místu, kde rubáš leží. Cesty znám lépe než ona, a proto doufejte a modlete se k Bohu.“
To bylo vše, co mi Asbjarn pověděl; srdce moje bylo tak naplněno úzkostí a tesknotou, že jsem slova odpovědi nenalezl, a tak jeli jsme mlčky nocí, nemajíce jiné pochodně, než rudé zážehy zkáze zasvěceného Nidara. —
Jak dlouho jsme jeli, nedovedu se upamatovati; následoval jsem Asbjarna jako bez duše; veškerá mysl má byla jen cílem naší cesty naplněna, a nedbaje ničeho, co kolem mne se dálo, nevěděl jsem ani, svítilo-li slunce nebo hvězdy. Ob čas probudil jsem se arci ze svého zimničního polosna, a viděl pak, že
