říkal jsem si, že trpělivost moje a vytrvání zajisté, třeba po dlouhém čase, korunovány budou. Za nedlouho ale událo se cosi, co netušeným způsobem konec mého dobrodružství značně urychlilo. Sněhy byly se totiž posléz roztály, jaro přicházelo po dlouhé, tuhé zimě i sem do nejzazší severní krajiny, a Olaf ustanovil velký ptačí lov. Honba na ptáky má velkou důležitost v hospodářství na zvláštním onom ostrově, a obyvatelé jeho počítají ji též mezi nejoblíbenější svoje zábavy. Vyhledávají Islanďané některé ptáky k vůli peří a zase jiné za příčinou vajec. Nesmírné množství kajek, labutí, divokých kachen, potápek a jiných druhů ptactva hnízdí na skalinách příkrých mořských břehů, mnohdy na místech nedostupných, a Olaf popisoval mi s velkou výmluvností a živostí způsoby honby, zvyky ptáků a místa, kde se nejhustěji nalézají.
„Rozhodl jsem se pro zítřek,“ pravil mi, „pro osamotnělý ostrůvek nedaleko našeho zálivu. Podivíte se nesmírnému množství nejrůznějších opeřenců, které tam nalezneme. Nazývají pustou tu výspu labutí skalou.“
Sotva byl tato slova pronesl, vstala Thorgerda prudce a stála zamračena u ohně proti svému otci.
„Vy žertujete, otče!“ zvolala rozčileně. „Vy nezamýšlíte honiti na labutí skále.“
„A proč ne?“ tázal se klidně.
„Vy víte, že to nelze!“ zvolala s ještě
