Tato stránka byla zkontrolována
Byla to králova dcera,
na břehu seděla
a česala zlaté vlasy
a takto zapěla:
„Když zrodila mne matka
při luny zatmění,
skřek ozýval se orlů,
vod svatých šumění.
‚Ty kouzelnicí budeš,‘
hlas temný sudic zněl,
‚tvé srdce budiž skalou,‘
sbor jejich dále pěl.
‚Nepoznáš lásky k muži,‘
tak zazněl jejich hlas,
‚tvůj úděl tajná věda,‘
tak pěly dále zas.
‚Snuj mocných čárů runy,‘
hlas temný sudic zněl,
‚a šlapej lidská srdce,‘
sbor jejich dále pěl.
Činím, jak norny pěly,
ctím slovo osudu,
a neznám lásky k muži
a znát jí nebudu!“
Tak zpívá králova dcera
své vlasy česajíc,
tu v modré jezera hloubi
to šumí víc a víc.
Vodník se vynoří z tůně,
má řizu stříbrnou,
leknínem, lilií vodní
má hlavu věnčenou.
