v měkkém jich klíně zvaly; avšak temné, zpěněné a mocně kroužící se víry hrozily smrtí každému odvážlivci, přiblíživšímu se tomu tichému ráji, jehož závistivě střežily.
Chtěl jsem se již odstrašen těmi zkáznými strážci usměvavé výspy vzdáliti a opačným směrem plouti, když oko moje náhle zahlédlo purpurový květ, který vysoko se k slunci pnul, a shlížeje se v rozčeřených vodách v blahém klidu rostlinám tak vlastním, o své kráse snil. Myšlenka, jak královsky by lepý tento květ hrdou hlavu Thorgerdinu zdobil, zaplašila bleskem obavy před nebezpečím smrtonosných peřejů, a za několik okamžiků zoufalého boje ležel jsem bez dechu, sláb, téměř umíraje ve vonném lůně ostrůvku. Traviny šepotajíce větrem sladkou soustrast klonily se nad mou hlavou, nad těžce dýchajícíma prsoma a padaly zlomeny k zemi, když prsty moje se křečovitě do nich zaryly, neboť zdálo se mi na okamžik širé nebe modrou propastí, do které se řítím prudkostí šílenou. Zavřel jsem rychle oči a brzy vracely se moje síly. Dýchaje volněji usedl jsem v trávě. Zraky moje bloudily směrem, kde Thorgerdu byly naposled spatřily, a zapomenuv bleskem na přestálé strasti utrhl jsem osamotnělý ten purpurový květ, jenž mne sem byl zvábil, a drže jej pevně ústy pustil jsem se opět do proudu.
Po druhé byl jsem nyní smrti tak blízký. že se mi zdálo, že již již do příšerné její tváře
