severní, když k půlnoci již ani dvě hodiny nescházely, tonulo vše ještě v světle nejskvělejším. Celá obloha byla jediným zlatožhoucím plamenem, purpurová oblaka se po ní valila a měnila bez ustání dobrodružné svoje tvary. Po pravé ruce čněly bílé ledové hory do nachu hořícího nebe a někdy přelétl ta křišťálová jejich čela temný ruměnec, jako by panenský ten sníh pod žhavým polibkem odcházejícího slunce se zardíval. Po levé ruce pak modralo se v dáli moře a dmulo lazurový klín v unylé touze po zářivém králi dne, a vlny skákaly mu vstříc a šuměly, že hluboký jejich hlas až ke mně zahučel. Nedlouho váhalo poutí unavené slunce, chýlilo se k moři a kleslo v ochlazující jeho objetí a strhlo celý zlatý baldachýn planoucích oblaků s sebou, by jimi umírající tvář svou zahalilo; stříbrný soumrak zavládl pak na místě jeho a v hlubokém tichu truchlil svět o shaslý den, jenž jej opět o krok blíže k hrobu a k zhoubě byl pošinul. Vzdychl jsem a poháněl svého koně dál; pahrbky blížily se nyní těsněji k moři, a za nedlouho jel jsem podél břehu tichého zálivu, dřímajícího v šeru hlubokém. Po skalách chvěly se malé břízky ze sna a na vodách pluly bílé labutě. Náhle, když jsem za skálu zahnul, ležel hrad Nidaros přede mnou. Byl to veliký dřevěný dům, bohatě stříbrnými a zlatými řezbami pokrytý, mechem porostlý, mnohou galerií a četnými věžemi zdobený. Kolem
