ho žádná zbraň. Valkyrie jezdí na svém koni vzduchem a mořem a dle libosti promění se v labuť.“
„A takovou valkyrií byla paní Sigelinda? A tak čaromocná podlehla smrti?“ tázal jsem se.
„Vidím, pane, že mi nevěříte,“ pravil stařec, „a nejste sám jediný. Jsou lidé, kteří se starým pravdám smějí jako báji pro děti. Já ale přísahám vám na pokřtěnou svoji hlavu, že to, co vám nyní pověděti chci, jest čistou pravdou; sám viděl jsem vše na vlastní svoje oči.“
Thurida přiblížila se z tmavého kouta a usedla na zem u nohou svého děda, oči její byly upřeny na jeho tvář a stařec jal se takto vypravovat:
„Řekl jsem vám již, pane, že jsem býval věrným druhem, ano přítelem pana Sigurda, neb jsem muž volný, ač jen prostým kovářem. Doprovázel jsem pana Sigurda, krále moře, na všech taženích k břehům odlehlým. Jednou vraceli jsme se z Anglie bohati kořistí, když pan Sigurd na břehu norském přistáti kázal; byl se totiž doslechl, že jistý mnich se rouhavě o něm na kazatelně zmínil, a chtěl ho za tuto odvážnost potrestat. Považoval to pod svojí důstojností přitáhnouti na klášter s více než jediným přítelem, chtěl, aby ti postřižení zbabělci jedině před bleskem jako zraku se kořili a jej odprosili a klášter od útoku výkupným zachránili. Vzal tedy pouze mne s sebou, a to
