vzývaje posud, ač na oko se ku křesťanství zná, staré mátohy a bohy pohanské. Na snažnou moji žádost vyslal manžel můj ctěného mistra Thyonicha z Byzancie do Islandu, aby podobiznu neblahé dívky zhotovil. Vy, pane, zachránil jste obraz před útokem zbojníků, a za odměnu vaší chrabrosti dovolím vám spatřiti svoji Thorgerdu.“
Tak mluvíc, vstala královna Astrida se stříbrného křesla a popošla k těžké zácloně, kterou rychle odtáhla, a před udiveným okem mým stál obraz dívky krásy nevídané; bledé její tváře, bílé jako lilie, zářily vznešeností nadzemskou, šeré modro jejího zraku dalo se jen průhlednému jezeru přirovnat a plavé její vlasy byly divem přírody.
Nevím, jak dlouho jsem něm a jako proměněn v sloup před obrazem stál, ale zvuk rohů loveckých mne probudil z mého sna o rajské kráse. Král se svým komonstvem byl se vrátil z lovu a přišel do komnaty své manželky.
Vypravovali mu vše, co se bylo událo, i vítal mne velmi srdečně; pak prosil ženu svou, by na počest mou a mistra Thyonicha z Byzancie se súčastnila večeře. Po nedlouhém váhání svolila královna, a odebrali jsme se do síně, kde ostatní hosté již čekali.
Kvas byl velmi hlučný, víno teklo v proudech, medovina pila se ze zlatých rohů, jídel byla velká hojnost, zpěv zazníval od ohromných krbů, kde přes to, že bylo
