přídavek, a ostatně 0 ten odpočinek tak velice nestál, neboť nemohl nikde jinde užití tolik pohodlí, jako ve svém úřadě. Dával pozor, aby se tv. prací nestrhal, a jeho zásadou - zcela rozumnou - bylo: co neuděláš dnes, uděláš zítra. Tato zdravá
zásada shodovala se zcela dobře s jeho osmistovou gáží. Za ty peníze snad nepustí člověk duši!
První věcí páně Kobrčovou bylo, když vešel z rána. o osmé do své kanceláře číslo sedmé, že otevřel rozvážně zásuvku psacího stolu, u něhož seděl již celých dvacet posledních let, vytáhl ntureckýc pytlík, naplněný míchaným tabákem, totiž sprostým a vojanským - kteréžto dva druhy se líbezně doplňují -- a nacpal svědomitě sádrovou dýmku. Takových sádrových hlavic měl dvanáct a střídavě je vypaloval v peci kancelářských kamen, když byly již dokonale »nataženyn Potom zapálil, desetkráte rázně zabafal, aby se tabák rozhořel, *a počal »pracovat«.
Práce jeho spočívala v popisování archů hrubého kancelářského papíru, kterých poškrabal za týden hezkou hromadu; k čemu ty popsané archy sloužily, bylo nevysvětlitelnou záhadou. Nikdo pro ně nepřicházel, pan Kobrč je nikam neposýlal, nikdo se po nich netázal. Když už mu na stole překăžely, přehlédl je pan Kobrč ještě jednou, někdy naněkterém iněkolik řádek pročetl, opatřil jakýmsi podivným »signema a pak zvednuv se kráčel s nimi kveliké almaře u dveří do sousední kanceláře, kde je uložil s velikou opatrností do hluboké ' příhrady. C0 tam ty archy dělaly, jak byly živy dále, o tom nikdo nepřemýšlel. Pomalounku ukládal se na ně prach, který byl po témdni přikryt novou spoustou archů. Tak rostla »duševní
