Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/161

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

144


práceu páně Kobrčova, mohutněla, a. když byla ucpána jedna příhrada, počal starý kancelista vyplňovati druhou.

Ů Pro obec, zemi, stát -- nebo čemu to pan Kobrč sloužil '- měly tyto popsané archy zajisté ohromnou cenu, že byly tak pečlivě ukládány. Co v nich je, vyjde na jevo snad po dvou, třech stech' letech, až se do nich dají Wintrové a. Zíbrtové budoucnosti. Takovým lidem je největší rozkoší prohrabovati se v podobných starých hadrech. Čím jsou starší, tím jsou důležitější. Je to materiál pro kulturní historii. '

Ovšem, pan Kobrč neměl ani tušení, že píše takovou kulturní historii. Snad ani nevěděl, co to je.

Tak tedy pan Kobrč psal a. psal a přerušoval tajemnou práci svou jen tehdy, když sahal po modrém šátku do šosu, nebo když znova nacpával svoji sádrovku. To se ostatně dálo dosti často dopoledne, ještě častěji pak odpoledne, kdy najedený Žaludek páně Kobrčův potřeboval větší pomoci při trávení.

Jednoho rána. na. jaře, otevřev pan Kobrč zásuvku červotočivého stolu svého a. vytáhan tureçký pytlík s tabákem, zadíval se na něj s podivením a pomačkával a. potěžkával jej opět a opět. Potom se sehnul k otevřené dosud zásuvce, hleděl chvíli na zámek, zavřel a otevřel jej dvakrát na prázdno, vytáhl klíč, podíval se na něj, vrazil jej opět do zámku, zarazil zásuvku, zavřel na klíč a opět otevřel - vše šlo, jakoby namazal. -

A přece by byl pan Kobrč přisahal, že jeho_ turecký pytlík stabákem je dnes lehčí a. neplnější než včera večer, kdy před odchodem z kanceláře rozdělal si na. rozestřených starých »Pražských Novinách«