nějšími nadávkami častuje. Svědomí páně Bezinkovo vykonávalo tento zasloužený trest. Nedovedl by říci, kudy toho večera šel, ale oddechl si, když se octl na Perštýně, a když se ukládal na lože, přisahal si, že nebude více hledati idylly — ale dokonce již ne v Podskalí.
»I taková žába má nejen gardedámu, ale také otce — a s jakýma strašlivýma rukama …!«
Jiného mravného naučení si pan Bezinka ze všeho nevybral.
A druhého dne z rána plížil se Perštýnem jako zloděj a vrazil k nejbližšímu holiči, kterýžto zbavil jej vlasů a vousů, aby nebyl poznán, kdyby náhodou setkal se někdy s někým z rodiny Kopřivovic. A v poledne smlouval u optika Hellera skřipec se šedým sklem, aby tvářnosť svou změnil co nejdokonaleji.
Proto chodí pan Tadeáš Bezinka nyní oholen a ostříhán — a se skřipcem na nose.
