Z tajností života kupeckého.
Kde kdo byl v závodě pánů Křikavy, Chramostejla a spol., nikdo neměl v lásce Alojsa. Krom pana Ledvinky všechen personál ho nenáviděl a rozličnou sekaturou jej pronásledoval.
Jen skladník Ledvinka ― jak řečeno ― rozuměl tomu patronu, brával jej v ochranu a hájil proti útokům a týrání ostatních.
Alojs byl starý sluha, v závodě již asi na dvacátý rok, nejstarší člen personálu. Na toto své nejdelší spolupracovnictví v závodě si něco domýšlel a hleděl na ostatní zřízence, většinou »mládeř« ― jak říkal ― trochu přes rameno. Hlavně se domníval, že za dvacet let služby si může trochu pohovět, i dával pozor, aby se nepřetrhl, a pamatoval vždy na vážené kolegy, aby také kousek práce zbylo.
Továrna na pečetní vosk pánů Křikavy, Chramostejla a spol. byla rozsáhlá, zakázky z venkova se jen hrnuly a konkurence nebyla tehdáž tak nesnesitelna. Práce bylo tedy do syta a mezi tím, co Alojs tak pomaloučku ovíjel okazováček motouzem a zvolna, zvolňoučka ovazoval balíčky
