z kmene, je rozprášeno, jako svadlé listí hnané vichřicí a vrací se na pahorek. Ugh-lomi byl těsně v patách Kočičí kůži.
Kočičí kůže měl však rychlé nohy a unikl a rovněž tak mladý Wau-Hau, když se Ugh-lomi pustil za ním, a Ugh-lomi pronásledoval Wau-Haua daleko za pahorek, než ustal. Planul nyní bojovným zápalem a dřevo, pronikající jeho rámě, pálilo ho jako ostruha.
Když Eudena viděla, že nebezpečí minulo, přestala běžeti a stanula udýchaná, pozorujíc, jak vzdálené pohyblivé postavy vybíhají na pahorek a mizejí za ním jedna po druhé. Za krátko opět osaměla. Vše událo se velmi rychle. Kouř Bratra Ohně stoupal přímo a nepřetržitě z ležení, stejně jako před desíti minutami, když tam stála stařena, uctívající lva.
Po dlouhé chvíli, jak se jí zdálo, objevil se Ugh-lomi opět na pahorku a vrátil se k Eudeně, záře vítězstvím a oddychuje ztěžka. Eudena stála, vlasy do očí, uřícená, držíc v ruce zkrvácenou sekeru, na místě, kde ji kmen nabídl lvovi za oběť.
„Wau!“ volal Ugh-lomi, když ji spatřil, tvář se mu rozjasnila přátelským citem druha v boji, i zamával novým kyjem, zrudlým a pokrytým vlasy. Při pohledu na jeho planoucí tváře ochablo poněkud její tělesné napětí a ona vypukla ve vzlykavý jásot.
Ugh-lomi pocítil podivnou, nevysvětlitelnou bolest, když viděl její slzy. Zvolal však jen „Wau!“ hlasitěji a mávl sekerou na východ a západ. Vyzval ji mužně, aby ho následovala, obrátil se, a kráčel dlouhými kroky, toče kyjem k ležení, jakoby nikdy nebyl opustil kmen. Ona přestala plakat a následovala ho rychle, jak jen žena je s to.
Tak vrátili se Ugh-lomi a Eudena do ležení, z něhož uprchli před mnoha dny Uyovi; a u tábora ležel srnec
